Holy shit 29. díl – Večeře v posteli

26. prosince 2013 v 0:05 | Beatriz F. |  Holy Shit!
Omlouvám se za dlouhou pauzu... Nemám pro ní omluvu, snad jen chci říct, že tenhle a minulý měsíc byl velmi náročný, ale příjemně. Musím přiznat, že 29. díl je naspaný od doby mojí nečinosti a včera jsem dopsala jen pár řádků... Snad si ho užijete a bude se líbit ;-) Děkuji za všechny komentáře



"Co?" Podívala jsem se na něj nevěřícně, i když jsem velmi dobře věděla, o čem mluví.
"Snažila ses tady udržet Nat tak moc, že jsi jí málem skočila kolem krku, jenom abys tady nemusela zůstat jenom se mnou." Prohlížel si nohy.
"To není pravda," chtěla jsem ho přesvědčit.
"Ale je." Zakroutil hlavou. "Můžu?" Ukázal na postel. Přikývla jsem. Sedl si na kraj postele a projel si vlasy prstama.
"Vlastně, kvůli tomu jsem tady. Musíme si o tom promluvit."
"Jo, souhlasím," vyhrkla jsem.
"Navrhuješ něco?"
"Prostě bych na to zapomněla. Zrovna teď, když je to mezi námi v pohodě, bych to nerada zkazila něčím jako je ta věc, co se nám stala."
"Uf, tak to se mi ulevilo. Vlastně jsem ti chtěl navrhnout něco podobného, ale bál jsem se, že bys mě s tím vyrazila," zasmál se.
"Blbečku," ulevila jsem si. "Neměl bys teď být jinde?"
"Riu jsem dneska odvezl na letiště."
"Cože?"
"Jo. Měla nějakou práci. Navíc řekla, že když s ní nespím, tak si v klidu vystačí s dvěma baterkami."
Stáhla jsem rty do úzké čárky a snažila se nerozesmát.
"Jen se směj, to je opravdu vtipný," řekl naštvaně, i když se snažil asi jen zamaskovat svůj smích.
"Dojdu tam." Vstal, když se konečně ozval zvonek. Snad to už konečně bude to jídlo.

"Dáš si k tomu kečup nebo něco takovýho?" Nakoukl do ložnice a zvedl do vzduchu igelitovou tašku s plastovými boxy na jídlo.
"Ne," zakňučela jsem. "Dej to sem." Natáhla jsem ruce.
Zasmál se a hned mi to podal. Sedl si vedle mě.
"Počkej, ale ty si klidně dej. V lednici je kečup a myslím, že i česnekový dresing," nabídla jsem mu.
"Už jsem myslel, že mě necháš na suchu." V tom jsem si vzpomněla, že jsem mu ani nenabídla pití.
"Tome, promiň. Já jsem hrozná." Složila jsem si hlavu do dlaní. "Prosímtě, dej si k pití cokoliv."
"Audrey, klid. Myslím, že víš, že když něco potřebuju, tak si řeknu. Máš ještě čaj?" Naklonil se přes postel a zkontroloval, jestli mám ještě dost tekutin.
"Chceš čerstvý?"
"Udělala mi ho Nat asi před hodinou," odmítla jsem.
"Přinesu příbory," řekl a odešel.
Já na něj ale nehodlala čekat. Našla jsem si svojí objednávku a pustila se do toho rukama. Snědla jsem pár hranolek a trochu obrala rybu.
Tom přišel a nevěřícně, ale s pobavením mě sledoval.
"To snad není pravda. To jsi nemohla minutku počkat na příbor?"
"Nemůžeš počítat s tím, že když přede mně dáš jídlo, že budu čekat." Ušklíbla jsem se.
"Přinesu ubrousky," řekl a chtěl znovu odejít.
"Počkej," zarazila jsem ho, "mám tady papírový kapesníčky." Ukázala jsem na krabičku s vytahovacími kapesníky.
"Tak si sedni a pojď dlabat, dokud je to teplý," popohnala jsem ho a poplácala po dece.
"Víš, že teď vypadáš jako obtloustlá mamina, co věčně žere a má všechno opatlané?" uchechtl se.
"To bylo hnusný." Zatvářila jsem se ukřivděně.
"No tak, víš, že si dělám srandu," zasmál se. "Kopni mámu. Je urážlivá." Píchnul mě do bříška.
"Au." Ohnala jsem se po něm, ale zasmála jsem se taky. ¨
"Chceš zůstat přes noc?" zeptala jsem se a nevědomky jsem si skousla ret.
"Nemám tady věci, ani kartáček na zuby," namítnul.
"To ti vadí? Líbat se nebudeme." Roztáhla jsem pusu do širokého úsměvu. Jen se zašklebil.
"Když po mně tak toužíš, tak zůstanu." Mrkl na mě.
"Ty jsi ale domýšlivý." Strčila jsem do něj, ale oba dva jsme se rozesmáli.
"Říkal jsem ti už, že ten obývák je úžasný?"
"Ne, ještě jsi tady nebyl."
"Kdo to rozestavěl? Doufám, že ne ty!"
"Ne, oni. Ta firma. Já jenom řekla, kde to chci mít a oni to tam postavili. Namontovali skříňky na zeď a televizi mi zapojil Artur. Víš? Mámin přítel," připomněla jsem mu.
"Jo, já myslel, že máš nějakýho chlapa."
"Chlapa? Kdo by mě teď jako chtěl? Obtloustou maminu!" napodobila jsem jeho hlas.
"Jednou si určitě někoho najdeš," uklidňoval mě.
"Ani si to nedovedu představit. Vím, že je spousta ženských, které mají po porodu jiného chlapa, ale nevím, jak to bude fungovat u mě."
"Pesimistko."
"Vždyť já nikdy neměla vážný vztah," uvědomila jsem si. "Vždycky to byly krátkodobé známosti. Maximálně tři měsíce."
"Až to přijde, tak to přijde."
"Jo, ty chytráku, tobě se to mluví, když máš vážný vztah," odfrkla jsem si.
"Nezapoměla jsi na něco? Dřív jsem byl stejný jako ty. Než si mě seznámila s Riou."
"Jako ty? Já jsem nebyla děvka."
"Já jsem taky nebyl děvka," rozesmál se.
"To ne, ale v posteli jsi měl jenom děvky."
"To přeci není pravda." Zakroutil hlavou. Přimhouřila jsem oči a naklonila hlavu na stranu.
"Dobře, tak většina. Kdybych tě neseznámila s Riou, tak to tak vedeš dál."
"Nebo bychom byli my dva spolu a prožívali tohle spolu jako pár."
"Nenuť mě tohohle litovat, Tome?"
"Těhotenství?"
"Toho, že jsem tě s ní seznámila." Podívala jsem se mu tvrdě do očí. Jak bylo těžké tohle udržet. Tak moc se mi chtělo brečet, až mě bolelo v krku od toho napětí.

Beatriz F.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 17:11 | Reagovat

Wáááá ten koniec :O To bolo kruté...no som zvedavá na Tomovu reakciu :D

2 E. E. | Web | 30. prosince 2013 v 21:45 | Reagovat

Páni!! Nestačím zírat O.o
Jsem zvědavá co na to odpoví Tom - jen doufám, že neodvede řeč jinam :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama