Holy shit 28. díl – Postelové svěřování

5. listopadu 2013 v 23:17 | Beatriz F. |  Holy Shit!



Když se lehce dotkl horním rtem mého spodního, odtáhla jsem se od něj. Jestli by to dokončil, všechno by se mezi námi změnilo. On tak jako tak zůstane s ní a já bych si dělala zbytečné naděje.
"Počkej, nakazím tě," vymluvila jsem se a sklopila jsem pohled. Vydechl. Cítila jsem jeho dech na přechodu mezi čelem a vlasy.
"Jasně," řekl a vstal. "Myslíš, že to stihneš do hodiny. Chtěli bychom odjet."
"Rychle to do sebe hodím, vyčistím zuby, obleču a jsem hotová," vyvrchlila jsem ze sebe.
"Dobře, ehm, tak já radši půjdu." Ukázal za sebe na dveře. Kývla jsem na souhlas. Sklonil se ke mně a políbil mě na čelo. Dlouze a jemně. Přivřela jsem oči a užívala si alespoň tuhle chvilku. Když odcházel ještě se na mě podíval a pak za sebou zavřel. Položila jsem se na bok čelem k talířům a ukousla si klobásy.
"Sakra," zanadávala jsem a ukousla si znovu.

Večer v neděli u mě byla Nat. Udělala mi čaj a donutila mě zůstat v posteli. Lehla si vedle mě a sledovala se mnou nedlní pořady.
"Měla bys být doma."
"Klukům jsem to vysvětlila. Chápou, že se musím starat o tetu Audrey a její miminko," zasmála se.
"Musím ti něco říct," přešla jsem do vážného tónu a upravila si deku.
"A jé, co se stalo?"
"Políbila jsem Toma," vyhrkla jsem. Šokem otevřela pusu. Skřivila jsem obličej a schovala se pod deku. Ona jí ze mě strhla.
"Nekoukej se na mě takhle."
"Co to znamená 'políbila jsem Toma'?!"
"Já nevím, jestli jsem to byla já nebo on. Ani to nebyl polibek, jako polibek. Spíš takové ďobnutí. Rychle jsem se odtáhla, ale i tak. Co když se to celé mezi námi teď změní?" svěřila jsem se jí.
"Myslím, že mezi vámi se to celé změnilo s tímhle chlapečkem," řekla a pohladila mi bříško.
"Myslím jinak. Předtím jsme byli kamarádi. Co když se to odedneška změní a on se mi bude vyhýbat?"
"Hele, teď upřímně. Ale vážně. Opravdu je to mezi tebou a Tomem jenom o přátelství."
"A o čem jiném?" podívala jsem se do stropu.
"Já nevím. Jste docela často spolu, Tom má o tebe starost, a poslední dobou o něm mluvíš až moc hezky na to, jak se zezačátku choval."
"Tak často spolu nejsme, občas se sem staví. Ale jen občas. A strach nemá o mě, ale o Oskara."
"Ani z tvojí strany to není něco víc?"
"Já nevím. Někdy mám pocit, že bych ho zabila, a někdy zase umilovala k smrti," přiznala jsem se jí se svými city.
"Zní to skoro jako vztah. Až na to, že vy dva jste nevykročili zrovna správnou nohou. Trochu jste proměnili pořadí: seznámení-rande-polibek-sex-vztah-svatba-dítě-rozchod," rozesmála se.
"Až na to, že některý věci se asi nikdy nestanou."
"Je přeci přirozené, že miluješ otce svého dítěte."
"Pozor na slovo milovat. Nic takového jsem neřekla," zarazila jsem jí. "Ale včera jsme se bavili o Rie. Řekl, že jí má občas chuť říct, že Oskar je jeho."
"Jako fakt?" Vykulila oči.
"Jo, a taky řekl, že stále abstinuje. Chápeš, kvůli tomu, že si myslí, že má silný spermie."
Zasmála se.
"To si pravdu může myslet jenom Tom."
"Občas bych mu to chtěla říct, ale pak si uvědomím, že tím by se pokazilo úplně všechno. Možná si trochu zvykl na to, že bude 'táta-strejda'," naznačila jsem uvozovky, "ale tohle by nevydýchal."
"Možná ho jenom podceňuješ."
"Dáš si něco k jídlu?" zeptala jsem se, abych tuhle celou debatu uzavřela.
"Máš hlad?" zeptala se nazpátek.
"Trošku," zašeptala jsem a chtěla se zasmát, když mě přepadl šílený kašel.
"Napij se." Podala mi hrnek s teplým čajem a pohladila mě po vlasech.
"Objednám něco k jídlu," řekla a natáhla se pro můj notebook. Ohřívala jsem si ruce o hrnek a posunula se blíže k ní.
"Mám chuť na něco ostrého," seznámila jsem jí se svými chutěmi.
"Ostrá jídla ti můžou spustit kontrakce. Dopřej si je, až to dítě nebude chtít ven," poradila mi.
"Když já nechci pizzu,"zafňukala jsem.
"Pizzu ti nikdo nenutí," zasmála se. "Co rybu?" Obrátila se na mě a ukázala mi jídelní lístek jedné rybí restaurace.

Po asi patnácti minutách od objednání se bytem rozezněla příjemná melodie zvonku. Chtěla jsem vstát a dojít nám pro to jídlo, protože jsem už šilhala hlady, ale Nat mě zastavila.
"Dojdu tam."
"Peněženka je v kabelce na botníku," informovala jsem jí.
"Šetři peníze pro Oskara."
Zakroutila jsem hlavou, ale nechala jsem jí být, protože je podobně tvrdohlavá jako já.
Na chvilku jsem zavřela oči a snažila se zahnat hlad. První jsem ale v hlavě viděla plno fast foodu. Kuřecí burger a pak pořádná zmrzlina. To celé spláchnout kolou nebo spritem. Bože, tohle nepomáhá. Kdybych mohla, tak na ní zakřičím, aby si pohnula.
Přišla do ložnice se sáčkem v ruce a divným výrazem.
"Hej, to je jako ta ryba? V sáčku? Tak do téhle restaurace už nikdy nepůjdu." Zatvářila jsem se zhnuseně.
"To nebyla donáška z restaurace, ale Tom. Tady ti něco donesl," řekla a podala mi papírový pytlík. Podívala jsem se dovnitř.
"Ó, donuty. Tyhle miluju. Malinový a čokoládový," zakňučela jsem. "On nešel dál?" Zvedla jsem k ní pohled. Trochu jsem posmutněla.
"Musel nutně na záchod. Stepoval před dveřma jak mistr světa. Kroutil se jak had. Dal mi tohle, aby to nenesl s sebou."
"Proč to dělá?" zašeptala jsem. "Dřív se choval alespoň tak, abych ho nechtěla."
"Jsi do něj holt zamilovaná až po uši, mamko," utahovala si ze mě.
Chtěla jsem jí něco říct, ale uslyšela jsem dupot na chodbě. Tom zasádně našlapoval na paty. Už tímhle by mě rozčiloval. Asi se teď jenom snažím hledat důvody proč ho nemilovat. Ale pak se podívám do pytlíku s donutama, které mi přinesl a ještě hůř, do jeho očí a už jenom ten pohled popírá všechno, co by mi na něm vadilo.
"Ahoj." Nakoukl do ložnice. "Už je ti líp?" zeptal se a opřel se o futra.
"Trochu to pomohlo."
"Piješ čaj?" zeptal se znovu.
"Já vás nechám osamotě." Zvedla se Nat z postele a chystala se odejít.
"Počkej, vždyť nám za chvíli přivezou jídlo," připomněla jsem jí. Nechtěla jsem, aby odešla. Nemůžu tady s Tomem zůstat sama. Po včerejšku rozhodně ne.
"Tom si určitě dá." Usmála se na něj.
"Je to ryba. Tom si nedá. Zapomnělas?"
"Tak aspoň bude víc pro tebe. Tom si vezme ty hranolky, viď?" mrkla po něm.
"Jistě." Usmál se na ní. A pak sklouzl pohledem na mě.
"Nat se sbalila, políbila mě na obě tváře a pak odešla. Ani jsem jí nemohla jít vyprovodit ke dveřím. Ani jeden mě nenechal.
"To se opravdu tak moc bojíš být se mnou sama?"

Beatriz F.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 6. listopadu 2013 v 7:12 | Reagovat

Jo jo ta je do Toma udělaná! :D:D:D a nezakecá to! :D:D:D hej sem si zrovna říkala, jestli to náhodou místo donášky nebude Tom :D:D a taky že jo :D:D:D jo jooooo intimo! :D Nat ví kdy vypadnout :D:D hohooo jo jo sami sami :D:D těším se na další díl zase táááhkle moc :D ted je to tak napínavý! :D

2 E. E. | Web | 6. listopadu 2013 v 19:14 | Reagovat

Alespoň ještě její odpověď jsi nám k dnešnímu dílku mohla dopřát, nemyslíš? :D:D Teď budu dumat jestli řekne "ne" a nebo "ano" :D:D Ať si ale říká co chce, stejně je do něj hotová a ani kdyby dupal způsobem, že by se v bytě pod ní drolil strop, milovat by ho nepřestala!! Tolik se mi líbí, jak píšeš *_*

3 Beatriz F. Beatriz F. | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 19:17 | Reagovat

[2]: Óóó, tohle je tak krásnej kompliment :-) Skoro se mi vyrazil dech :-) Děkuju ;-)

4 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 20:08 | Reagovat

Aaaw odpustené :3 Konečne som to dočítala :3 Uch *_* Ten koniec, tá otázka...na telooooooooooooo :D :D :D Yuch, som zvedavá čo odpovie :D A že už bude bozk!!!!!! Bo...budem kusať! 3:) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama