Holy shit 26. díl – Strach

25. října 2013 v 14:13 | Beatriz F. |  Holy Shit!



"Oskar? Kdo je Oskar? Pes?" zeptal se Tom a stále se ohlížel za mámou.
"Půjdeš dál? Když už kvůli tobě moje máma odešla?" řekla jsem jízlivě.
Vešel do předsíně a zul si pomocí špiček obě boty.
"Kdo je tedy Oskar?"
"Tvůj syn. Včera večer jsem hledala chlapecká jména a Oskar se mi líbil ze všech nejvíc," vysvětlila jsem mu. Zatvářil se stejně jako máma.
"Víš, měla by sis to ještě nechat projít hlavou. Máš čas."
"Jo, ale já jsem rozhodnutá. Bude to Oskar."
"Jak jsem řekl, máš čas," stál si za svým a pohladil mě po hlavě. "Byly jste s mámou nakupovat?" Přikývla jsem.
"Dneska jsme utratily docela dost," přiznala jsem. "Byla jsem koupit kočárek a zaplatit ten nábytek, co přivezou příští týden." Zavedla jsem ho do pokojíčku.
"To je všechno?"
"Ještě autosedačku, deku, věci do postýlky a přebalovací podložku."
"Takže už máš všechno?" zeptal se a vešel dovnitř.
"Zbláznil ses? Ani zdaleka ne. Jenom nevím, kam to všechno dám."
"Proč vůbec začínáš nakupovat tak brzy. Vždyť jsi v polovině?"
"Protože nechci lítat po obchodech s patnácti kily navíc a shánět věci. Radši to všechno koupím teď a poslední měsíc budu odpočívat."
"To dítě toho přeci nemůže potřebovat tolik?"
"Sám jsi to viděl, když jsme spolu vytiskli ten seznam. Bude mít kolem půl metru a už tak toho bude mít víc než já."
"Dáš si kafe?" zeptala jsem se a sledovala ho, jak se prohrabuje těmi věcmi. Popojíždí s kočárkem a zvedá autosedačku nahoru a dolů, aby si jí otěžkal. Musela jsem se usmát. Tak moc by mu to slušelo s kočárkem. Byl by skvělý otec. Ale to jsem se zasnila až moc.
"Kafe by bylo fajn." Usmál se.
"Budeš tady, nebo jdeš se mnou?"
Zasmál se a rozešel se za mnou do kuchyně.

O týden později na mě něco lezlo, ale i přesto jsem si nechtěla nechat ujít další přímý přenos v Kolíně. Kvůli jedné obchodní schůzce jsem nemohla jet s klukama, tak jsem vzala svoje auto a jela sama. Sice mi nebylo nejlépe, ale snažila jsem sepřemost, když už jsem zmeškala jeden přímý přenos. To, že jsem těhotná, a teď už trochu nemocná, mě neomlouvá.
V jednu chvíli jsem musela zastavit u kraje silnice a vyzvracela jsem se.
"Sakra, co to je? Už to nemůže být těhotenstvím."
Jelikož jsem ale byla za více než polovinou cesty, rozhodla jsem se jet dál. Na zvracení mi bylo pořád, ale naštěstí jsem v pořádku dojela až k hale. Zaparkovala jsem namístě tomu určené a pomocí VIP visačky jsem došla do šatny. Jen co jsem vešla, spočinuly na mně pohledy všech přítomných.
"Panebože, jsi v pořádku?" Přiskočila ke mně Nat a sahala mi na čelo. Úplně zapomněla na napůl nalíčeného Billa.
"Není mi úplně nejlépe, ale zvládnu to," přesvědčovala jsem jí. A možná i sebe.
"Jsi si jistá?" Přišel ke mně Tom a položil mi ruku na záda.
"Jo, bože, jenom jsem někde nastydla."
"Stejně bys měla jít k doktorovi. Hned teď," řekl Tom.
"Ne, to vy byste měli jít na rozhovor, který bude za deset minut. Teď." Stála jsem si za svým. Tom se podíval na Billa a beze slova odešli.

Celou show jsem neviděla. Buď jsem byla na záchodě a zvracela nebo se snažila doplnit tekutiny. Na konci jsem tedy jen ležela na gauči v šatně a snažila se odpočívat. Nat byla vedle mě na židli a snažila se mi snížit přicházející teplotu.
"Víš, měla bys jít k tomu doktorovi. ?ůže to být cokoliv. Navíc nejsi v období, kdy bys ještě měla zvracet," poradila mi a na čelo mi položila studený obklad.
"Říkám, že to nic není. Jenom nachlazení."
"Jenom nachlazení by to bylo v případě, že bys nebyla těhotná. Mám o tebe strach a o to malé taky."
Jen to dořekla, přiběhli do šatny kluci a za zadkem měli Davida, Riu a bodyguardy.
"Co se stalo?" přišel k nám Tom a naklonil se nade mě.
"Udělalo se jí hůř. Myslím, že má zvýšenou teplotu a nejmíň dvakrát už zvracela."
"A proč ještě není na pohotovosti?" zvýšil Tom hlas.
"Nechtěla. A nekřič tady na mě! Nejsem její máma, nemůžu jí nic poručit," bránila se.
"Taky se na nic ptát nebudu. Prostě jedeš do nemocnice na pohotovost. Konec debaty," nakázal Tom a pomohl mi se zvednout.
"Tomi, co kdyby jí do nemocnice vzal třeba David a my si spolu na hotelu udělali hezký večer?" zeptala se Ria a přišla k nám blíž.
"Prostě to přesuneme na jindy. Jeď do hotelu sama," řekl prostě. "Audrey a dítě jsou teď důležitější." Usmál se na mě.
Je možný, že mi začíná přirůstat k srdci více, než bych si sama přála? Ale to přeci nejde. Měla jsem několik let na to, abych ho poznala. On prostě není ten typ, který bych si přála, aby byl součástží mého života. I když je možné, že se během mého těhotenství změnil. Vždyť i já už nikdy nebudu taková, jaká jsem bývala dřív.

"Myslela jsi vůbec na to dítě?" řekl rozhořčeným hlasem v autě. Seděli jsme spolu na zadní sedačce a jeden z bodyguardů řídil.
"Neříkala jsi náhodou nedávno, že práce už pro tebe není tak důležitá jako dřív?"
"Takže najednou je to moje vina? Tome, já se jenom snažím to zvládat," řekla jsem a snažila se nebrečet.
"Co zvládat?"
"Co?! Snažím se zvyknout si na fakt, že moje dítě nebude mít tátu jako já. Že já budu muset každou noc několikrát vstávat k dítěti a že když budu nemocná, nikdo nevyzvedne moje dítě ze školky za mě," rozbrečela jsem se mu do náruče. Pevně mě objal a políbil mě do vlasů.
"Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel."
"Je to vidět," posmrkla jsem si.
"Tome, já mám strach. Co když mu něco je? Co když se mu touhle nemocí něco stane? Co když to je karma za to, že jsem zezačátku uvažovala o potratu?"
"Myslím, že kvůli pár hodinám pochybností nebude karma taková svině," potichu se zasmál.
"Už jsme tady," zahlásil nám bodyguard, že jsme u nemocnice. "Nevím, kde to je, ale já počkám tady, dobře?"
"Jasně." Přikývl Tom a vystoupil. Podepřel mě pod paží, aby se mi nezamotala hlava. Jen co zavřel dveře, opřela jsem se o auto.
Tom přešel k okýnku řidiče a donutil ho stáhnout okýnko: "Tenhle rozhovor si neslyšel, jasné?"
"Který rozhovor?" optal se, čímž mu ukázala svou profesionalitu.
"Díky." Usmál se na něj Tom a doprovodil mě k recepci, kde nám ukázali cestu na pohotovost.

Beatriz F.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 25. října 2013 v 19:21 | Reagovat

Happy Bday to youuuu :-D :-D :-D :-D  Pecka diel a ako sa Tom staral :3 A to ako odkuril Riu :-D :-D (y) Klobúk dole, palec hore :-D Som zvedavá čo je s Audrey :-? Dúfam, že malý Oskar bude ok :D

2 E. E. | Web | 27. října 2013 v 15:24 | Reagovat

Odpálkování Rii jsem si přečetla nejmíň 5x :D:D:D a asi si to přečtu ještě několikrát!!:D:D Doufám, že Audrey i s malým Oskarem budou v pohodě :) Jen ať se Tom stará!!:D

3 Dee Dee | Web | 27. října 2013 v 21:56 | Reagovat

Tom to zabil, prej pes? :D:D:D a ona tvůj syn :D:D:D:D no doufám, že si to ještě rozmyslí s tím jménem :D:D zní to fakt strašně :D:D:D
Ouuuu Tom jak se o ní stará a jak Riuši zpražil :D:D:D jsou na něj otcovský sklony jen tak dál! hlavně aby byli oba dva v pořádku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama