Holy shit! 24. díl – Táta

12. října 2013 v 15:27 | Beatriz F. |  Holy Shit!



Dech se mi zastavil. V hlavě mi chvilkově proběhlo něco jako láska k Tomovi, ale jen se to ve mně ozvalo, přesně tak rychle to odešlo.
"Nevíš o čem mluvíš," zašeptala jsem.
"Že nevím?!" řekla a zvedla se, aby zvedla telefon. Její asistentka volala, že nám přivezli oběd.
"Zaplatím ti to, počkej." Chtěla jsem vstát a vytáhnout si peněženku, ale mamka mě zastavila.
"Prosím tě, nech si to." Mávla rukou a odešla si donášku převzít.
Po chvilce se vrátila a zkontrolovala, které jídlo je její. Moje jídlo mi podala i s vidličkou. Posadila se zpátky za stůl a pustila se do svého tuňáka.
"Kde jsme to skončili?" zamyslela se a já si odchychla, že už možná nenavážeme na předchozí debatu. "Jo, už vím. Jsi do něj zamilovaná?" Sakra.
"Ne. Mami, koukej, Tom je otec mého dítěte, syna, když už to můžu říct, vždycky k němu budu něco cítit, ale na lásku má někoho jiného. A já to rozhodně nejsem," ubezpečila jsem jí.
"Dříve ti to nevadilo, že je tam jiná."
"Dříve v tom nebylo dítě. Láska do našeho vztahu nepatřila a nepatří ani teď."
"Myslíš, že bude dobrý otec?"
Zasmála jsem se. "Tom nikdy otec nebude. Možná ho bude sponzorovat, ale to je tak všechno. S tím dítětem nebude mít společného vůbec nic."
"Možná, kdyby to tak bylo s tebou a tvojí sestrou, bylo ba to nejlepší. Tvůj otec stejně nedělá nic jiného."
"Mami," zasténala jsem. "Mám se s ním dnes sejít a chci tam jít s čistou hlavou. Žádné ovlivňování."
"Jenom říkám pravdu. Někdy je život bez chlapů přeci jen lepší."
"Já mám jednoho chlapa v sobě."
"Jen, aby nebyl po tatínkovi." Protočila očima.
"Proč ne?" podivila jsem se.
"Dokážeš si představit, že by ti začal vodit holky domů tak brzo, jak si to musela protrpět jeho mamka? A že by tě udělal babičkou tak brzo jako Tom mě? A řešil to stejně jako on, penězi?"
"Ale když bude po Tomovi, tak alespoň ty peníze bude mít a moje vnouče nebude strádat. Ha." Snažila jsem se jí ukázat své vítězství, tak jsem na ní ještě mrkla.
"Ze všeho si děláš srandu," konstatovala.
"Nedělám si z toho srandu," rozesmála jsem se. "Jenom už nemám jinou možnost, než tuhle situaci brát pozitivně. Podívej se, Tom je hezký a mladý kluk, semeno má také v pořádku, jak se ukazuje na každé prohlídce a je chytrý. Co víc si to dítě může přát než geny od Toma Kaulitze," zasmála jsem se.
"To semeno jsi nemusela zmiňovat, zrovna když jíme." Zašklebila se. Zasmála jsem se a napíchla si na vidličku pár těstovin. V kabelce mi začal zvonit telefon. Vstala jsem a šla se podívat kdo mi volá.
"My o vlku a vlk na telefonu?" zeptala se máma.
"Tohle je tvůj bývalý vlk," odpověděla jsem a zvedla jsem telefon. "Ahoj, tati," pozdravila jsem ho.
"Ahoj, tak jsem právě přijel. Chceš se sejít už teď nebo až na večeři?" zeptal se.
"Můžu až tak za hodinu. Víš, co? Mám nápad. Stav se u mě v bytě. Víš, kde to je," navrhla jsem a když souhlasil, rozloučili jsme se a já položila telefon.
"Ten měl tedy naspěch," utrousila máma poznámku. Pusu si ale hned zacpala soustem jídla.
"Je to zvláštní, co? Dříve se tady neukázal, co jsou roky dlouhý a teď je tady dokonce dříve," zamyslela jsem se.
"Ale o těhotenství jsi mu ještě nic neřekla."
Zavrtěla jsem hlavou.
"Nebudu ti říkat, ať ho pozdravuješ."

V půl druhé, oblečená do tepláků a volné mikiny, čekala na tátu. Seděla jsem u televize, když se ozval zvonek. Otevřela jsem a jen, co mě táta uviděl, jeho široký úsměv pohasl.
"Ahoj," pozdravila jsem potichu. "Půjdeš dál?" Ustoupila jsem na stranu.
"Jasně." Vstoupil do předsíně a zul se. Bundu jsem mu vzala a pověsila jí do přilehlé šatny.
"Tohle se stalo kdy?" Poukázal na moje břicho.
"Dvacet jedna týdnů."
"Takže to víno, co jsem ti přivezl můžu asi také odvézt, co?"
"Přivezl jsi mi víno?"
"Jo a ještě něco. K narozeninám."
"Narozeniny jsem měla před několika měsíci," nadhodila jsem a odešla směrem do kuchyně s tátou v patách.
"Já vím, ale neukázala ses u nás dobrý rok."
"Pracuju. Navíc, ty víš, proč se u vás neukazuju."
"Vím, že Helene nemáš ráda, ale tohle ti posílá. J8 sám si nevěděl rady a ona řekla, že tohle neurazí žádnou slečnu," řekl a podal mi dárkovou taštičku. Chvilku jsem přemýšlela, ale nakonec jsem jí přijala a podívala jsem se dovnitř. Chlupaté bačkory.
"Bačkory!" vykřikla jsem nadšeně, ale hned jsem se zase uklidnila. Usmála jsem se na něj.
"Že děkuju."
Úsměv mi oplatil a řekl: "Vyřídím jí to."
"Dáš si kafe?" zeptala jsem se a už jsem tahala z linky hrneček.
"Raději čaj."
Nechápavě jsem se na něj podívala, ale sklenici s kafem jsem vrátila na místo.
"Víš, dali jsme se na zdravý životní styl," vysvětlil mi.
"Ještě řekni, že cvičíš jógu." Zašklebila jsem se. "Jaký chceš čaj? Bylinkový, když už žiješ zdravě?"
"Na jógu mě nikdo nedostane. Ovocný, prosím."
"Chceš to tady zatím ukázat, než se uvaří voda?" zeptala jsem se ho. Pokrčil rameny, že klidně, tak jsem ho vzala na prohlídku svého nového bytu.

"Zatím tady toho ještě moc není. Jediná místnost, kde jsem zabydlená je kuchyň a ložnice. Obývák bude zařízený během příštího týdne a dětský pokoj někdy později. Času dost," poučila jsem ho a otevřela dveře do dětského pokoje.
"Docela velký." Rozhlédl se po místnosti a šel se podívat k oknu.
"Stejně jako ložnice."
"Až tady bude nábytek, bude to hezčí."
"Jo, to jsem zvědavá, kdo ho bude sestavovat. Já tedy rozhodně ne," zamítla jsem.
"Snad otec, ne? Nebo je to nějaké střevo?" zasmál se.
"Jasně. Ještě jsem ti o tom neřekla. Nechala jsem se zbouchnout. Otec není," seznámila jsem ho se svou situací.
"Cože jsi?"
"Co se divíš? Tohle se občas stává." Usmála jsem se a přejela si dlaní po bříšku.
"Jenom jsem nikdy nečekal, že se to stane tobě. Vždycky jsi musela mít všechno dokonale naplánované. A tohle není zrovna ten typ, kdy by sis mohla něco naplánovat."
"Zkrátka jsou daleko důležitější věci než plány. Neříkám, že ve všem, ale občas je potřeba být trochu spontánní. Mohla jsem jít na potrat a všechno by se vrátilo do starých kolejí. Ale viděl jsi někdy malé miminko na ultrazvuku? Kdo má na tohle žaludek, tak tomu bych měla poblahopřát."

Beatriz F.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 12. října 2013 v 15:59 | Reagovat

Wáááá končne konečnéééé dielik :) A ako vždy, úúúžasný :3 Wrrr...ten jej daddy :D Som zvedavá čo bude ďalej. A inak...Toman by mohol byť v ďalšom dieliku aj osobne, nie len spomínaný :D jakeby umrel :D

2 Beatriz F. Beatriz F. | Web | 12. října 2013 v 16:01 | Reagovat

MYslím, že Toman je občas živý až dost, tak jsem mu dala na dnešní díl klid, aby se mohl připravit do dalšího :D

3 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 12. října 2013 v 23:32 | Reagovat

[2]: No ok no :D :D :D :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama