Holy shit 21. díl – Den plný divných lidí

4. září 2013 v 22:17 | Beatriz F. |  Holy Shit!

Tak a je to tady, díl po dlouihých měsících... Jedna část je stará, druhou jsem psala dneska Smějící se Je ale trochu kratší než obvykle, tak snad se i přesto bude líbit...



Tom zastavil před studiem vedle Georgova auta a po tom, co jsem zavřela dveře i zamknul.
"Měl bych tě upozornit, že přiletěl i Shiro," řekl Tom a vešel do chodby. Nevraživě jsem se na něj podívala.
"Podívej, nemůžeš se alespoň dnes tvářit, že ti nevadí. Alespoň lhostejnost, ale neprojevuj nenávist, ok?" poprosil mě.
"To není nenávist, to je znechucení. Když ho vidím a slyším, chce se mi zvracet a NAŠE dítě s tím nemá nic společného." Ušklíbla jsem se.
"Běž dovnitř, ještě si skočím pro něco nahoru, dobře?" Usmál se a sjel mi dlaní od ramene po předloktí. Ohrnula jsem ret a s nadechnutím vešla dovnitř. Pohled mi ihned spočinul na něm - přehnaně sebevědomém, nechutném a užvaněném Asiatovi, žijícím v L.A. Nic proti Asiatům. Tenhle je jediný, kterého nesnesu ve své blízkosti. Raději jsem se pozdravila s ostatními.
Jemu jsem ze slušnosti podala ruku, jen aby se neřeklo.
"Audrey, kdo tě napustil?" zeptal se anglicky a vycenil na mě vybělené zuby.
"Prosím? Řekl jsi napustil? Jestli je tohle nějaký slang pro pseudocelebrity z Los Angeles, tak tady v Německu si takovéhle výrazy odpusť. Alespoň v mém případě. Nejsme kamarádi, ani nikdy nebudeme."
"Se hned nečerti." Zvedl ruce v obranném gestu a zasmál se.
"Co ty tady vůbec děláš?" vyhrkla jsem.
"Chtěl jsem se podívat na show."
"Zapomeň, nejsou lístky. Měl jsi zavolat dříve a hlavně zaplatit. Tady nejsi v Americe, nemůžeš se jen tak nacpat všude," vyjela jsem na něj. "Místa jsou zajištěna jenom pro Natalii a bodyguardy."
"Audrey, někde by se přeci jen místo našlo," řekl Bill.
"Ani jedno sedadlo. Zdá se, že jste opravdu velkými taháky." Pokrčila jsem rameny. I kdyby se našlo jedno jediné volné místečko, tak pro něj rozhodně ne. Bill na mě upřel oči a zatvářil se jako štěně.
"Možná příští týden, nebo přespříští," povolila jsem.
"Tak já zatím pojedu na hotel a ubytuju se." První dobrý nápad z úst toho otrapy.
"Perfektní nápad a my tak můžeme konečně vyjet." Pokrčila jsem rameny a rozhlédla se okolo sebe, jestli se mnou souhlasí. Za sebou jsem slyšela dupot ze schodů. Takže Tom už je taky ready.

Po čtyřech a půl hodinách a jedné přestávce na benzínce kvůli hladu a ukrutnému pocitu na záchod, všechno byly moje pocity, jsme konečně dorazili na místo. Všechno probíhalo v neskutečné rychlosti - rozhovory, vybalení věcí, telefony. Zkrátka ten adrenalin, aby se všechno stihlo. Nat líčila Billa a já si ho zvědavě prohlížela.
"Bille, ty jdeš na maškarní?" zeptala jsem se ho a snažila se nesmát.
"Hele." Rozhlédl se kolem sebe, jestli někdo neposlouchá. "Na to, že čekáš mého synovce nebo neteř, tak jsi dost zlá."
Nat se zasmála a utichl, když do místnosti vešel David.
"Čemu se smějete?"
"Audrey jenom řekla, Billovi, že vypadá, jako by šel na maškarní." Mávla nad tím rukou Nat a dál se věnovala svojí práci. David zakroutil hlavou a svolal všechny na meeting. V hlavě se mi ale stžále honilo jen to, že musím zavolat tátovi. Co když to udělám už teď? Není zase tak pozdě. Určitě ještě nebude spát.
"Nad čím přemýšlíš?" zašeptal Tom, který seděl vedle mě.
"Budu volat tátovi," řekla jsem odhodlaně, i když jsem to tak rozhodně necítila.
"Kvůli penězům?" Zamračil se.
"Ne, abych mu konečně po tolika měsících oznámila, že bude dědeček a sešla se s ním."
Pozvedl obočí.
"Co?!" vyštěkla jsem na něj.
"Nic, jenom to těhotenství tě nedělá hezkou jenom zvenku." Usmál se.

Jen co odešli kluci na scénu a většina týmu se odebrala někam k bufetu, já jsem vzala telefon a vytočila tátu. Snad je tohle číslo ještě platné. Kdy jsem s ním naposledy mohla mluvit? Možná o Vánocích jsem mu poslala přání a to jen ze zdvořilosti.
"Audrey? Co že voláš?" ozval se táta do sluchátka.
"Ahoj, tati. Mohli bychom se my dva někdy sejít? Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit."
"Já vím, máma něco naznačovala v mailu, ale už je to docela doba."
"Já vím, tati. Promiň, ale nebyl čas a možná jsem se i rozmýšlela, jestli ti o tom vůbec říct."
"Prý se jedná o peníze."
"Ne," vyhrkla jsem. "Tedy, teď už ne. Spíš jsem ti chtěla něco říct. Myslíš, že bys mohl překonat svůj odpor k Hamburgu a přijet za mnou?"
"Pokusím se. Tak za týden? Vyhovuje ti to?"
"Jo, třeba ve středu?" navrhla jsem.
"Audrey, zapomínáš, že pracuju?" zasmál se.
"Pravda, promiň. Tak v pátek?"
"Určitě, ale bude to jenom na otočku. Slíbil jsem Clarisse, že s ní pojedu na prodloužený víkend."
A je to tady. Zase mají přednost ženský před rodinou.
"Jasně, to neřeš, stejně déle nemám čas," uklidnila jsem ho, i když uvnitř mě to vřelo.
Rozloučili jsme se a já se přidala k týmu u bufetu. Jediné na co jsem zrovna měla chuť z té hromady jídel bylo pouze čerstvé ovoce a jogurt.
"Co se tak tváříš?" optala se Nat.
"Volala jsem tátovi. Asi už je opravdu nejvyšší čas mu říct o miminu," prozradila jsem jí a pohladila si bříško.
"Jak se má?" zeptala se na prcka.
"Asi spí. Před chvilkou se ještě trochu vrtěl a teď je klid. Ale můj žaludek ho za chvíli zase vzbudí," zasmála jsem se. "Kéž bych už věděla, co máš mezi nožičkami," promluvila jsem k němu.
"Už to máš za pár. Ani se nenaděješ a budeš si ho nést domů."
"Nestraš," zhrozila jsem se, ale stejně jako ona jsem se zasmála.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 E. E. | Web | 6. září 2013 v 21:42 | Reagovat

Pořádně to Shirovi nandala!!:D:D každého špatného slova škoda, které nepadne na jeho účet:D každopádně furt nechápu, že s nim kluci dokážou být takový kamarádi, když je to takovej slizoun už od pohledu:D Nejenom budoucí maminku zajímá, co má mezi nožičkama:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama