Holy shit! 18. díl – Usmíření

14. dubna 2013 v 23:46 | Beatriz F. |  Holy Shit!


"Ale asi si to nechám přivézt až domů. Tohle se ti nevejde ani do auta."
"Myslíš?" zeptal se a pozvedl obočí.
"Bille, máš SUV, ne náklaďák." Přešla jsem ke stojanům s dětským oblečením. Začala jsem se prohrabovat mezi overálky a pár z nich jsem dala do košíku.
"Co si myslíš, že to bude?" zeptal se Bill a zvedl pár overalů a prohlédl si je.
"Není to jedno?" Pokrčila jsem rameny. Vždy jsem si myslela, že věta, hlavně ať je to zdravé, je blbá, ale od té doby, co mi dělali všechny testy, aby zjistili, jestli je v pořádku, tak vím, že je to pravda. Sice klišé, ale pravda.
"Ani nemáš podezření, co to můj bratr vytvořil?"
"Bille," rozesmála jsem se. "Mám podezření, ale nemusí to být stopro pravda. Je to jenom můj pocit."
"Mateřský instinkt? Víš, že ten je nejsilnější?" Pozvedl obočí.
"Myslím, že je to kluk, ale nechci dělat závěry. Budu nadšená ze všeho. Je to fifty-fifty."
"Takže kluk?" Pokýval hlavou. Přikývla jsem.
"Ale je to jen pocit. Neber to vážně," řekla jsem a vrhla jsem se k látkovým plínkám.
"A co papírové. Není tohle trochu, jak to říct... fuj?" Ušklíbl se.
"Také jsem si to myslela. Tom mě vyvedl z omylu. Prý na kojení, odříhnutí, koupání a tak."
"Tom? Neví toho nějak moc? To bych do něj neřekl," podivil se.
"Přečetl si to na netu."
"Kolik jich potřebuješ? Mají je zabalené po deseti." Vzal jedno balení do ruky. "Tyhle jsou hezčí, ne?" Položil zpět původní a ukázal mi nějaké s obrázky. Byly s medvídky. Jedny s medvídkem na obláčku, potom v srdíčku, další zase na obláčku. A najednou jich mám čtyřicet. A co? Tak jich je víc, no.
Pomalu jsme se přesunuli k vaničkám. Nejdříve jsem si prohlížela obyčejní, ale potom mi pohled sklouzl k termovaničkám.
"Termovanička? Co to jako znamená?"
"Voda v tom vydrží déle teplá. Má integrovaný teploměr i nádobky na šampón a mýdlo."
"Tak to vezmi i s tímhle," řekl a dal pod košík i stojan pod vaničku. Já jsem zase do košíku dala vaničku s obrázkem medvídka Pú. Další prodavačkou nám bylo doporučeno koupit ještě koupací kyblík. Prý se v něm miminka cítí jako v děloze a jsou při koupání klidnější. Tak jo, asi s tím mají zkušenosti. Ještě jsme se prošli po obchodu a nahrabali si ještě pár věciček. Také jsem si konečně koupila nějaké těhotenské oblečení, když mi začínalo být všechno malé a nezapomněla jsem ani na olej a krém proti striím, který jsem si doteď kupovala v lékárně, ale tady ho měli levnější. A nakonec i elektronickou chůvičku.

Když jsme platili, vytáhla jsem Tomovu kreditku.
"Hele, ta vypadá jako bráchova." Zadíval se na ní. "Ta je bráchova. Má na ní obrázek se psy," podivil se.
"Půjčil mi jí, ať nakoupím všechno, co potřebuji. Mám jí do konce těhotenství," vysvětlila jsem mu.
"Aha. Docela čumím, jak to Tom všechno bere vážně," řekl a dal všechno zboží, které jsme koupili po namarkování a zaplacení do koše. Dostala jsem i dárek za první návštěvu knihu o těhotenství a za velký nákup rychlozavinovačku. Nakonec jsem si objednala pokojíček i s matrací do postýlky a odvoz až domů.

"Stejně se divím, že o tom vašem vztahu nikdo nevěděl," poznamenal Bill, když skládal věci do kufru. Nakonec musel sklopit i sedačky, aby se tam všechno vešlo.
"Možná proto, že to nebyl žádný vztah. Prostě jenom sex."
"A dokážeš si s ním nějaký vztah představit?" zeptal se a dal do kufru poslední věc. Papírovou tašku s bodýčky, čepičkami, botičkami, kalhotami a mikinkami různých velikostí.
"Já nevím. Proč nad tím přemýšlet, když se to nikdy nestane." A přitom bych si právě teď nepřála nic jiného. Co to kecám? Vždyť on přeci přítelkyni má. A vždyť já k němu ani nic necítím. Všechny moje pocity teď určitě mění to mimčo.
"Zavezu tě domů, jo?" navrhl. Trochu jsem se probrala.
"A co auto?"
"Tak tě zítra vyzvednu, no. Žádný problém. Tohle bys vlastním neodvezla."
"Děkuju." Pohladila jsem ho po rameni.

Doma mi Bill pomohl všechno odnosit nahoru do nezařízeného dětského pokoje, kromě vaničky se stojanem a kyblíku na koupání, které jsme nechali u šatny v předsíni a po jednom kafi odjel domů. Byla jsem mu opravdu vděčná, že jel se mnou. Užili jsme si spolu docela dost zábavy. Uvařila jsem si čaj a sedla si v ložnici na postel k televizi. Vedle sebe jsem měla spoustu prospektů z obchodu. Nakonec jsme neodešli pouze s letáky s kočárky, ale také s autosedačkami a zvlhčovači vzduchu. Je toho tolik. Ani ve snu by mě nenapadlo, co všechno miminka potřebují. Chvilku jsem se probírala těmi kočárky. Sakra, jak se mám asi rozhodnout, když jsou všechny tak krásné. Dokonce i ten od Marca Jacobse je krásný, a to je černý. Nejvíce mě ale zaujala v obchodě Sahara. Já nevím, jsem ztracená. Odhodila jsem prospekty stranou, když někdo zazvonil dole u dveří. Čekala jsem, že je to máma. Slibovala, že přijde. Vstala jsem a pohladila si bříško, když se mimčo zavrtělo.
"Jsem tě vzbudil, viď?" zašeptala jsem. Přišla jsem ke dveřím a vzala za sluchátko.
"Ano?" ozvala jsem se.
"Audrey, pustíš mě nahoru?" zeptal se velmi známý hlas. Srdce mi poskočilo.
"Tome?" zeptala jsem se opatrně, aby na mně nebylo znát nadšení.
"Jo," řekl. Rychle jsem zmáčkla tlačítko a aniž by byl nahoře, už jsem otevřela dveře a opřela se o futra. Bože, musím vypadat hrozně ve vytahaných teplácích a volném triku. Ale co? Neuvidí mě tak poprvé. Jen jsem si trochu upravila vlasy a stáhla je do gumičky, kterou jsem měla omotanou kolem zápěstí.
"Ahoj," řekl Tom opatrně, když se otevřely dveře výtahu a on mě spatřil mezi dveřmi. Pozdrav jsem mu oplatila.
"Tome," vzdychla jsem a objala ho. Ani na vteřinu neváhal a jemně si mě k sobě přitáhl.
"Omlouvám se," zamumlal mi do vlasů.
"Já se omlouvám. Řekla jsem to špatně. Teprve, když jsem si to v hlavě přehrála snad posté mi došlo, jak jsi to mohl pochopit."
"Půjdeme radši dovnitř."
"Dobrý nápad. Co si dáš?" zeptala jsem se a zavřela za ním dveře.
"Kafe, silný," řekl a sundal si boty. "Asi jdu nevhod. Nejspíš jsi chtěla vytírat." Ukázal na koupací kyblík pro miminko.
"To je koupací kyblík," řekla jsem uraženě. Rozesmál se.
"Počkej, to nechápu. To máš jako na nohy?"
"To je pro miminko, blbečku." Strčila jsem do něj. "Prý se v tom uklidní. Připomíná jim to dělohu."
"Tak to potom jo. Dělohu, ha!" uchechtnul se. "Co jste ještě koupili?" zeptal se.
"Je to všechno v pokojíčku." Ukázala jsem směrem k místnosti.
"Můžu?"
"Jasně. Přinesu to tam, můžeme si to prohlédnout spolu," navrhla jsem. Přikývl.

Beatriz F.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 9:25 | Reagovat

Och..aké roztomilé :) Bill sa v tom nakupovaní úplne vyžíval :)
A Tom...krásne od neho, že prišiel :) Júúú :)Som zvedavá čo bude ďalej :) Och a chcem aby to bol chlapček! A aby z neho vyrástol  tak neskutočne šukézny chlap ako je jeho tatko ♥

2 Beatriz F. Beatriz F. | 15. dubna 2013 v 10:56 | Reagovat

[1]: Nic zásadního se zřejmě dít nebude... Maximálně nějaký povídáníčko nebo probírání se výbavičkou :D  :D  :D

3 Dee Dee | Web | 16. dubna 2013 v 19:21 | Reagovat

prej co můj bratr vytvořil :D:D:D:D to je retard ten Bill :D:D">::D:D:D jůůůů chlapeček :D:D no by měl Tom radost :D">::D:D mohl by ho pak učit zeig mir deine Pflaume :D:D:D:D
Jééééé sem přesně věděla, že se příjde omluvit :D:D:D juch juch a ted se mužou kochat co miminu nakoupili :D:D:D

4 Beatriz F. Beatriz F. | 17. dubna 2013 v 22:12 | Reagovat

[3]: Vždycky semusí omlouvat první chlap :D I kdyby měl pravdu, vždycky se musí omlouvat první on!!! :D  :D  :D

5 Dee Dee | Web | 18. dubna 2013 v 23:24 | Reagovat

[4]: Jo! :D přesně tak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama