Láska nebeská 38

28. října 2011 v 14:00 | Beatriz |  Láska nebeská
Tak, jen vás chci upozornit, že nesnáším smutné konce, takže povídky s tímto koncem se ode mně nikdy nedočkáte... Mrkající


2. října 2021
Tak dneska má Tom přiletět. Jsem tak nervózní. Nevím z čeho více. Jestli z toho, že mu mám říct, že s ním čekám dítě, nebo z toho, že ho zase uvidím. Všechno, co mi ho připomínalo jsem dala do krabic a strčila hluboko do skříně. Vyhazovat se mi to nechtělo. Asi bych to ani nedokázala. Jenom jsem to prostě smetla z viditelných míst. Zvonek, to musí být on. Rychle se zhluboka nadechnu a vydechnu, abych se alespoň trochu uklidnila. Bříško se mi malinko zvětšilo. Ani to mě nedonutilo rozmyslet si interrupci. Prudce otevřu dveře. Když ho uvidím tam stát, mám chuť ho políbit. Místo toho se mi zvedne žaludek a já se rychle otočím a musím do koupelny. Tom zaklepe na dveře. "An, jsi v pohodě? Co se děje?" "Tome, jdi do obýváku," chci, aby šel pryč. Nechci, aby mě slyšel. Tom tam, ale stále stojí a snaží se o to, abych mu odemkla. "Ne, jdi do obýváku, prosím," řeknu a zase se skloním nad záchod. Opláchnu si obličej a ještě chvíli v koupelně zůstanu, abych se uklidnila. Pomalu otevřu dveře od koupelny. Tom tam není. Že by mě opravdu poslechl? "Ahoj," vejdu do obýváku a pozdravím ho. "Už je ti lépe?" Přikývnu. "Tak co se děje?" "Jsem těhotná," vydechnu. "Cože? Bereš přeci prášky. Není možné, abys byla těhotná," zasměje se. To si opravdu myslí, že si z něj střílím. "Tome, já opravdu nevím, jak se to stalo, ale prostě je to tak. Taky ti chci říct, že vážně uvažuji o potratu. Jenom jsem chtěla, aby jsi to věděl. Nic po tobě nechci. Pokud řekneš, abych na něj šla, tak půjdu. Nechci být máma. Ne teď, a hlavně ne v naší situaci." "Děláš si srandu? Ty opravdu uvažuješ o interrupci?" "A co mám podle tebe dělat? Nechal jsi mně." "Kdybych věděl, že jsi těhotná, tak bych tě nikdy nenechal. Za to bych se více snažil o to, abych tě přesvědčil, aby ses přestěhovala ke mně. Já s tím potratem nesouhlasím. Je to možná tvoje věc, ale já jsem tady taky. Mám do toho co mluvit. Jsem otec," zvýší na mně hlas. "A co chceš jako dělat?" "Chci se o tebe a to dítě postarat. To je snad jasné. Co bych měl chtít. Čekat, až to dítě porodíš a pak ti ho vzít, protože ho nechceš?" "Neřekla jsem, že ho nechci. Všechno překrucuješ. Řekla jsem, že uvažuji o potratu." "A to je rozdíl? Jestli jo, tak mi to vysvětli, protože tomu přestávám rozumět" křikne po mně. Promnu si oči a podívám se na něj. Rukama si obejmu tělo a trochu vzlyknu. "Když mi to doktor řekl, tak jsem byla v prvním momentě ráda. Byla jsem šťastná, jenže potom jsem si uvědomila, že na něj budu sama. Říkala jsem si, proč se to sakra nemohlo stát dřív. Možná bychom se nerozešli," začnou mi téct slzy. Tom si povzdychne a přesedne si vedle mně a chytí mě za ruku. "Anie, nebudeš na to sama. Copak si myslíš, že bych něco takového udělal. Že bych teď jenom tak mohl odejít a žít s tím, že jsi přišla o naše dítě," zvedne mi prsty bradu a donutí mě se mu podívat do očí. "Miluju tě a teď vím, že nikdy nepřestanu. Když jsem říkal, že si každý má najít partnera, který s ním bude pořád, nevěděl jsem, co to kecám. Za celou dobu jsem neměl ani chuť si hledat někoho jiného." Rozbuší se mi srdce, když se ke mně pomalu přibližuje. Zavřu oči a nechám se od něj líbat.

Ležíme vedle sebe nazí. Tak hrozně moc se mi po něm stýskalo. "Rozmyslela jsem si to," řeknu potichu, když ležíme naproti sobě. Tom má zavřené oči. "Co sis rozmyslela?" "Chci s tebou jet do L.A. Bydlet tam s tebou a vychovávat tam naše dítě. Nechci, aby náš vztah opět zkrachoval na tom, že se nebudeme umět dohodnout kde budeme bydlet. Měla jsem to udělat už tehdy, ale bohužel mi došlo až příliš pozdě, co jsem pro to obětovala." Tom prudce otevře oči a povytáhne obočí. "Myslíš to vážně? Není to jen nějaká sranda?" "Myslím to naprosto vážně," ujistím ho. Přisune se blíže a rukou zajede na bouli, které teď tvoří ten nejdůležitější človíček v našem životě. "Slyšela jsi to? Tvoje mamka souhlasila, že se s tebou přestěhuje ke mně." "Jak si můžeš být tak jistý tím, že je to holčička?" "Mám takový pocit," zvedne ke mně oči. "Abys nebyl zklamaný." "Ty už snad víš, co to bude?" podívá se mi do očí. "Ještě je brzy. Jsem v osmém týdnu." "A kdy se to dá zjistit?" "Nevím, neptala jsem se. Objednám se na příští týden a zeptám se." "Mám tam jít s tebou?" "Ty poletíš do L.A. a připravíš Billa na to, že budete mít v domě mimino." "A ty si vyřešíš všechno ohledně tohohle bytu," doplní mě. "Možná by bylo dobré si tenhle byt nechat, až sem budeme létat na návštěvy k rodičům. Ty máš také ještě byt v Hamburgu. Byla by hloupost prodat tenhle byt." "To není špatný nápad," souhlasí.

3. října 2021
"Volala jsem mamce, že jsi ve městě. Chtěla jsem jí říct, že se budu stěhovat do L.A. a ona mě ani nenechala domluvit a pozvala nás na nedělní oběd. Ale jak ji znám, zůstaneme tam do večeře," řeknu ráno, když vejdu do ložnice. Zvracela jsem už před hodinou, takže už snad nebudu. Tom stále leží na břiše a hlavu má zahrabanou do polštáře. Ale vnímá. Zamručí a otočí se na záda. "Bývá ti takhle špatně často?" "Každé ráno, už asi dva týdny. Dá se říct, že jsem si už zvykla." "A já si vždycky myslel, že si ženský jenom vymýšlejí, aby byly zajímavější," usměje se. "Nemáme nic jiného na práci, než předstírat nevolnosti," odpovím ironicky a lehnu si k němu. Jak ležím na zádech, tak mi bříško trčí dopředu. Není nijak závratně velké, ale je dost velké na to, aby bylo vidět. Přitom to dítě může mít maximálně tři centimetry. Když mi Tom sáhne na bříško, vzpomenu si na obrázek z ultrazvuku. "Počkej, něco pro tebe mám," vyskočím z postele a běžím do šatny. Leží na skříňce u okna. Vlastně jsem se na něj celou dobu ani nepodívala. Popadnu ho a běžím zpátky. Tom se jenom pousměje a chytne si obrázek do rukou. Jednou rukou se opírá za zády. Usmívá se pro sebe a je vidět, že je šťastný. V tu chvíli o sobě začnu pochybovat a Tom si toho všimne. "Co se děje?" "Nic." "Nekecej. Řekni mi to." "Bojím se. Co když budu špatná jako máma a selžu. Ať už jsem to řekla tobě, nebo mámě, tak oba dva jste byli šťastní. Jenom já jsem celou dobu to dítě odmítala a chtěla jsem jít na interrupci. Co když to to dítě cítí a bude mě nenávidět?" "Tomu miminku bude záležet hlavně na tom, jestli ho budeš milovat až se narodí. A to, že jsme se s tvojí mamkou radovali dříve než ty je proto, že my dva ho nebudeme nosit devět měsíců v bříšku. Ani já, ani Ráquel neznáme tvoje obavy. Nevíme co jsi v tu chvíli cítila, ale slibuji, že se budu snažit, aby ti celou dobu, ať už v těhotenství, nebo po zbytek života nic nechybělo," řekne. Usměji se na něj a políbím ho.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 28. října 2011 v 14:43 | Reagovat

Ďakujééééém!! :) Ja som vedela, že oni nemôžu byť od seba :)
Škoda, že to už bude končiť...dúfam, že ešte niečo napíšeš :)
A tešííím sa na pokračovaniééé :)

2 Dee Dee | Web | 28. října 2011 v 15:49 | Reagovat

Áááááááá já věděla že tom si to dítě bude chtít nechat.:D takovej zodpovědnej taťulda :D:D sem zvědavá jak dopadne ta večeře u babičky :D:D:D:D najednou jim to stěhování jde to je zajímavý :D:D:D áááá bude šťastnej konec :D:D to by ani jinak nešlo :D těším se na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama