Láska nebeská 37

27. října 2011 v 18:00 | Beatriz |  Láska nebeská
Trochu překvapení nikdy neuškodí... Smějící se


16. září 2021
"Blahopřeji, jste těhotná, slečno," řekne doktor a vytáhne ze mě vaginální ultrazvuk. Řekl přesně to, v co jsem doufala, že neřekne. "Ne, já ne. Já nemůžu být těhotná," snažím se ho přesvědčit o tom, že se jistě spletl. Já nemůžu být těhotná. Právě teď mě zachvátila panika. "Zatím se oblečte, já za chvíli přijdu a všechno Vám řeknu a vysvětlím," umyje si ruce a odejde. Ještě chvíli sedím na křesle u ultrazvuku a snažím se z toho vzpamatovat. Zhluboka dýchám a dívám se na obrazovku, kde se něco malého objevuje.
"Tak se posaďte. Zřejmě Vás to nemile překvapilo, ale věřte mi, že není důvod k obavám. Je to miminko a Vy nejste ani příliš mladá, ani stará na dítě," uklidňuje mě. "Jak je to možné. Brala jsem antikoncepci. A věřte mi, že jsem ji brala poctivě. Ani jednou jsem nevynechala. Není přeci možné, že bych otěhotněla přes ní," divím se. "Víte, koukal jsem do Vaší karty a tam se píše, že jste nedávno brala antibiotika. A právě tyhle antibiotika mohly snížit schopnost antikoncepce před početím. A týden těhotenství přesně odpovídá na dobu, kdy jste antibiotika užívala." "Myslela jsem, že to na to nemá vliv," chytnu se za hlavu. "Nějaká antibiotika opravdu nemají vliv na účinnost antikoncepce, bohužel tento typ léčiv zároveň ruší své účinky. "Proč mě na to nikdo neupozornil?" položím si řečnickou otázku. "Slečno, pokud chcete jít na potrat, je to jen a pouze na vás. Nikdo vás za to nepochválí, ale taky neodsoudí," usměje se. "Víte, kdyby se to stalo před pár týdny, byla bych velice šťastná, ale teď nemám vůbec sílu se radovat. Rozešli jsme se nedávno s přítelem. Nevím, jak se zachovat, co dělat." "Pokud by jste se nějak rozmyslela, ať už to bude jakkoliv, zavolejte mi. Pokud se rozhodnete pro potrat, domluvíme se na termínu a pokud ne, domluvíme se na další kontrole. Čas ještě máte. Jste v pátém týdnu. A tady je obrázek z ultrazvuku," podá mi obrázek, nebo fotku toho mimina, které teď ve mně roste, ale snažím se k němu moc neupnout, kdybych se měla rozhodnout pro potrat. Jedu rovnou na letiště. Musím to říct mamce.

"Ahoj. Můžu?" pozvednu obočí. Mamka se na mně povzbudivě usměje a pokyne mi rukou, abych vešla a sedla si. "Tak copak se děje?" "Potřebuji, abys mě vyškrtla ze všech letů. Teď nebudu moct nějakou chvíli do vzduchu. Alespoň do té doby, než s tím něco neudělám," usměji se na ní smutně. "Jestli jde o Toma, můžu tě dát na lety, kde ho..." Nenechám ji domluvit a položím na její stůl fotku z ultrazvuku. Podívá se na mně lehce zmateně. Vezme si ten obrázek do rukou a pozoruje tu tečku, že které jsem ani já nebyla schopna nic poznat. "Jsi těhotná?" "Jsi dobrá, že jsi to poznala, já nevěděla, co to je dokud mi to doktor neřekl," snažím se o vtip. "V kolikátém jsi týdnu?" "V pátém." "Takže je to Toma?" "A koho jiného by to asi bylo. Nedělej ze mně děvku," rozčílím se. "Takže já budu babička," usměje se a nakloní hlavu. "Ještě to není jisté," zmírním její radost. Zlostně se na mně podívá a vstane. "Chceš si to nechat vzít? Melanie Virginie, myslím, že takhle jsem tě nevychovala." "Nechci v tom být sama. S Tomem je konec a já si nedokážu představit být svobodná matka." "Tak zavolej Tomovi a zeptej se, jestli souhlasí s tím, že zabiješ vaše dítě," zvýší hlas. "Zabiju? To dítě ani netuší, že existuje. A Tomovi zavolám večer." "Opravdu?" Jenom přikývnu.

'Ahoj Tome, jsem těhotná. Co s tím?' "Ne, takhle ne." Již nejméně půl hodiny žmoulám v ruce mobil a přemýšlím, jak Tomovi oznámit, že bude táta. Nakonec se rozhodnu, že se na nějakou přípravu můžu vykašlat a zmáčknu dlouze jedničku, jak ho mám už několik let uloženého. Jakou chybu jsem udělala, že jsem si to přeci jen nepřipravila zjistím, když telefon opravdu zvedne a ozve se jeho hlas. Strašně mi chyběl. Myslela jsem, že jsem se přes to již přenesla. Do očí se mi nahrnuly opět slzy. "An? Děje se něco? Aspoň něco řekni," poprosí. "Můžeš přijet do New Yorku?" "Budeme tam nejdříve za dva týdny. Dříve se tam nedostanu. Jsme teď v Německu a pak jedeme ještě do Japonska. Promiň." "To nevadí. Takže bys pak mohl přiletět?" "Bojím se toho, An. Ještě jsem si pořádně nezvykl a bojím se toho setkání," řekne. A to ještě neví, co ho čeká, pomyslím si. "Tome, prosím. Je to důležité." "Dobře. Pak ti ještě napíšu, kdy přijedu." "Děkuju." "Tak zatím ahoj." "Ahoj," rozloučím se s ním. "Miluju tě," řeknu ještě, ale to se z telefonu ozve otravné pípání.
Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 27. října 2011 v 18:29 | Reagovat

ááááá hej co? tak to jsem fakt nečekala :D:D:D babička má evidentně radost ale co tatínek? :D:D:D:D stráááášně se těším na další díl :D:D Tom musí přijet :D

2 Tazuma Tazuma | Web | 27. října 2011 v 20:50 | Reagovat

Jůůj :D :D No, nečekala jsem to.. Sem zvědavá co na to Tom :D :D

3 Tazuma Tazuma | Web | 28. října 2011 v 7:28 | Reagovat

Jj, to jsou :D Njn, (pře) oblíbené herečky :D

4 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 28. října 2011 v 12:59 | Reagovat

To si prečo urobilaaa?? :( Kks...pár dní tu nekuknem a čakajú ma tu dieli s hrôzostrašným obsahom... :( Oni nemôžu byť od sebaaa....sakra...
A ešte keď teraz budú mať bábätko...Musia byť spolu! (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama