Láska nebeská 36

27. října 2011 v 10:00 | Beatriz |  Láska nebeská
Přiznám se, že když jsem psala tenhle díl, tak mi ukápla slzička. Plačící Možná, že vás taky rozbrečí. Ale já jsem citlivka, takže u mně se není čemu divit... Užijte si to. Díky za každý koment. Smějící se Dnes se můžete těšit ještě na jeden díl v šest hodin...


27. srpna 2021 (o sedm let a pár měsíců později)
Tak Tom zase odjíždí. Jsme spolu již sedm let, ale každý stále žije ve svém. Já v New Yorku a on v Los Angeles. Dokonce ani kartáček u sebe nemáme. Jen občas se stane, že u sebe něco zapomeneme. Jinak se náš vztah nikam nepohnul. Miluju Toma, jak nejvíc to jde, ale stěhovat se nechci. Mám tady rodinu a on se zase nechce stěhovat do New Yorku kvůli Billovi. Ten zase nechce do města s velkými domy, jak mi to jednou naznačil. Miluje výhled na nápis Hollywood. Poměrně často se kvůli tomu s Tomem hádáme. "Annie, můžeme si promluvit?" podívá se na mně, když už jsme v předsíni a chystáme se na letiště. "Tome, za chvíli ti letí letadlo," namítnu. "Nebude to trvat dlouho. A jestli ti to neřeknu teď, tak už asi nikdy," ujistí mě a jde do kuchyně. Tam se opře o ostrůvek. Jenom na něj koukám a čekám, co mi chce říct, tak důležitého, že to nemůže počkat na letiště, nebo alespoň do auta. "Tak o co jde?" popoženu ho. "Chceš se ke mně nastěhovat?" "O tomhle už jsme přeci mluvili. Nebudu se stěhovat z New Yorku, Tome," pronesu tvrdě. "Fajn, tak tady jsou klíče," řekne a položí na linku klíče, které vytáhl z kapsy. Dala jsem mu je rok po našem vztahu. "Co to říkáš? To se jako rozcházíme?" divím se. "Asi ano. Asi jsem jediný kdo si všiml, že to mezi námi takhle nefunguje. A vlastně ani nemůže. An, já tě miluju, ale tenhle vztah je o ničem. Kdybych tohle neudělal, tak bychom se oba dva trápili. Jsme spolu sedm let a nejdelší doba, kdy jsme byli spolu pohromadě, byly tři týdny na dovolené. Takhle jsem si vztah nepředstavoval. Myslel jsem si, že se po čase ke mně nastěhuješ a budeme spolu. Možná bude lepší, když si každý najdeme vztah, kde budeme spokojení a hlavně, kde budeme s druhým pořád a ne jen občas, když má ten druhý volno," dořekne. Jenom na něj koukám, ale potom sklopím pohled a podívám se na ruce. "Ty sis někoho našel? Protože já měla celou dobu pocit, že si rozumíme. Že to mezi námi funguje a je to ok." "Nikoho jsem si nenašel. Nikdy bych tě nedokázal podvést. Ale já už v tomhle vztahu nejsem šťastný," řekne a popojde ke mně. Políbí mě na čelo. "Promiň." Uchechtnu se. Promiň? Kdyby ta situace nebyla smutná, tak se začnu smát. Teď se mi, ale chtělo spíše brečet. "Asi si radši vezmu taxíka," zašeptá a odejde z mého bytu. A definitivně i z mého života. Najednou si připadám tak strašně prázdná. Po tvářích mi začnou téct ty zadržované slzy a já si jdu sednout do obýváku. Nohy si přitáhnu k tělu a obejmu je. Koukám na jedno místo a to je spousta fotek s Tomem, které visí na zdi v rámečku. Vybírali jsme je společně. Pořád čekám, že se buď probudím, nebo Tom otevře dveře, že udělal blbost, ale pořád mám v hlavě ten pohyb, kdy tvrdě položil klíče na desku v kuchyni.

28. srpna 2021
Zvonek! Rychle se rozeběhnu ke dveřím. "Leilo? Co tady děláš?" "Co bys asi tak řekla. Přišla jsem na návštěvu. Co bulíš? Vždyť Tom neodjížděl poprvé, ani naposledy. Myslela jsem, že tohle už zvládáš celkem dobře. A víš vůbec, kolik je hodin? Proč jsi pořád v pyžamu?" utře mi slzy. "Rozešel se se mnou," nechám ji v předsíni a odejdu do ložnice, kde jsem strávila celý den. Lehnu si do postele a Leila si sedne vedle mně. "Počkej! Tom se s tebou rozešel? To je blbost. Nikdy by to neudělal. Miluje tě." "Zřejmě ne více než Los Angeles." "Zase jste se hádali kvůli tomu, že jste od sebe daleko?" "Nehádali jsme se. V postatě mě postavil před hotovou věc. Jenom jsem na něj koukala a docházeli mi slova." "To mi nejde do hlavy. Myslela jsem si, že spolu budete do konce života, dokonce i kartářka vám to předpověděla." Nad tím se pozastavím. "Jaká kartářka?" uchechtnu se. "Dostala jsem jedno sezení jako dárek, ale já se bála si nechat vyložit svojí budoucnost, tak jsem se zeptala na vás dva." "Ty na to věříš?" zašklebím se na ni. "Teď už ne," usměje se. "Všechno mi ho to tady připomíná," povzdychnu si. "Jak by taky ne. Všude tady máš vaše společné fotky. To musí pryč, jestli na něj chceš zapomenout." "Udělám to zítra. Dnes se mi ještě nechce." "Mám ti potom přijít pomoct? Aby jsi v tom nebyla sama?" nabídne mi. "Ne, zvládnu to," ujistím ji. "Dobře, ale kdyby jsi náhodou nevěděla co dál, tak nezapomeň, že já a Gabi jsme tady pořád," řekne a lehne si za mně, obejme mě kolem pasu a přitulí se. To mě rozbrečí ještě víc. Leila mě utěšuje ještě do pozdních nočních hodin.

29. srpna 2021
Již ráno jsem začala probírat věci, které by mě mohli spojovat s Tomem. Nebo spíše ty, které mi ho připomínali nejvíce, protože jinak bych musela vyhodit všechno. Začnu alby s fotkami, kterých je opravdu hodně na to, kolik jsme spolu trávili času. Otevřu jedno z naší první dovolené. Nakonec jsme jeli na Barbados. Zahledím se na fotku z restaurace, kde jsme poprosili číšníka, aby nás vyfotil. Fotka ze západu slunce a z hodiny potápění. Další album bylo s fotkami z Nového roku ve Venezuele o dva roky později. Nějaké fotky s rodinou. Jak mojí, tak Tomovou. Jeho rodinu jsem si zamilovala. Když jsem tam přijela poprvé, byla zima, popíjeli jsme svařené víno a všechno bylo v pohodě. Jsem naštvaná. Ne na sebe, to možná přijde později. Teď mám vztek tak akorát na něj. Celou dobu bylo všechno v pohodě. Občas jsme se pohádali, ale nikdy to nemířilo k rozchodu. A on si jen tak přijde a dá mi po sedmi letech kopačky. Chytí mě amok a já hodím tři alba proti zdi. Spadne kvůli nim i obraz. Koláž fotek z mých pětadvacátých narozenin. Dostala jsem od Toma novou pohovku. Vlastně sestavu pohovek. Tomovi se moje stará nelíbila. Pomáhal mu můj strejda, který celý interiér zařizoval. Vstanu a rukou odsunu velkou křišťálovou vázu od Tiffanyho ze stolku vedle pohovky, ta i s vodou a květinami spadne na zem. Knihy a časopisy shrnu ze stolku i s ovladači. Baterky v nich se rozkutálejí po podlaze. Skleničky, ze kterých jsme s Tomem předevčírem pili jsem ještě nezůstala, tudíž se mohli stát dalším cílem mého útoku. Už to vzdám, protože už nemám čím hodit. Naštvaně odejdu do ložnice. Už tam začínám litovat, že jsem rozflákala tu vázu od rodičů. Lehnu si pod deku a snažím se usnout.

Vzbudím se až kolem jedenácté večer. Kdyby mě nevzbudil zvonek u dveří, tak spím až do rána. Za dveřmi stojí Rose. "Ahoj." Neudržím se a rozbrečím se. Jenom si povzdychne, ale začne brečet taky. Udělá krok dopředu a obejme mě. Schoulím se ji do náruče a pevně ji obejmu. Po více než pěti letech se mnou promluvila a po více než sedmi lépe než zvýšeným hlasem a nadávkami. "Co tady děláš?" zeptám se ji a pozvu ji do obýváku. Když ale uvidím tu spoušť, uvědomím si, co jsem provedla. "Četla jsem, že s Tomem už nejsi. Chtěla jsem vědět, jak se cítíš. Byli jste spolu tak dlouho. A jak vidím, přišla jsem právě včas," podívá se po místnosti. "Nezvládám to. Snažila jsem se udělat pořádek ve věcech, které mi ho tolik připomínají a takhle to dopadlo," ukážu. "To je přeci normální, že nebudeš běhat po mejdanech," pošeptá do ticha. Utřu si slzy a nos kapesníkem, který nosím teď pořád u sebe. "Chceš to pomoct uklidit?" nabídne se. "Později. Jak se vůbec máš ty?" "Začala jsem chodit před čtyřmi lety s Masonem." "Mason? Mason Adams? Můj bývalý?" "Ano, ale nevyčítej mi to," upozorní mě zdvyženým ukažováčkem. "To ani nechci. Vlastně na to nemám ani právo." "Neřeš to. Začneme odznovu. Na všechno zapomeneme," usměje se na mně.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Tazuma Tazuma | Web | 27. října 2011 v 11:56 | Reagovat

Taková pěkná váza... :D Je škoda že se rozešli.. ono je taky docela rozdíl, new york a los angeles.. :D Já sem tky citilivka a měla jsme nakrajíčku.. Docela mě ta Rose překvapuje...

2 Dee Dee | Web | 27. října 2011 v 12:56 | Reagovat

Hej cože? To nééééé...:( po desmi letech se na ní vyprdne? Proč se taky k němu nemohla nastěhovat? Já bych se stěhovala hned..:-) takový smutný díl..doufám, že ten večerní bude trochu víc optimistický..:D něměla by vyhodit všechny jejich fotky pak jí to bude chybět..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama