Láska nebeská 28

28. září 2011 v 0:42 | Beatriz |  Láska nebeská
"V malé koupelně z okna. A snaž se to neklepat na lidi na ulici," dám mu pusu na rty a on odejde.



"Co budeme dneska dělat?" zeptá se Tom, když si hladí břicho krouživými pohyby. Snědl toho opravdu hodně. Obejdu stůl a sednu si mu na klín. Hlasitě si oddychne, je opravdu přecpaný. "Neměl by sis zabalit? Zítra odlétáš," připomenu mu. "A nechtěla by jsi jet se mnou?" "Co máš přesně na mysli?" "Jet se mnou do hotelu. Seznámit se s mým bráchou a s kapelou," navrhne. "Proč ne. Stejně dnes nic nemám."

"Tome? Co si mám vzít na sebe?" křičím na něj ze šatny. Přijde do místnosti s omotaným ručníkem kolem pasu. "To je přeci úplně jedno. Jestli chceš, tak tam jdi klidně nahá, protože tak jsi nejdokonalejší," políbí mě zezadu na krk. "Myslím to vážně. Nechci působit nějak lehce, a zároveň ne nijak nudně. Je to přeci jen setkání s lidmi, se kterými si prožil spoustu let v dobrém i ve zlém," řeknu a podívám se na tričko s Playboyem. Zakroutím nad ním hlavou a rychle ho složím zpět. "Anie, je mi úplně jedno jak se oblečeš. Brácha už tě viděl v letadle. A je mu úplně jedno, jak vypadáš," povzdychne si. "Jestli to byl ten, kdo seděl vedle tebe, tak bych neřekla, že mu bude jedno jak vypadám." Tom si sundá ručník a jde do obýváku. Odvrátím pohled. Ani nevím proč, ale stydím se, že na něj civím, když je nahý. Vždyť jsme se spolu přeci milovali. Nemělo by mi to být, tak hloupé. Otočím se zpět ke skříni a vyberu si konečně oblečení. Upnuté džíny, tričko s krátkým rukávem, bílou koženou bundu, kozačky UGG, kabelku od Adidas a stříbrné hodinky od Guess, sluneční brýle, protože venku svítí sluníčko a do ruky si vezmu čepici, aby mi nebylo takové horko, které mi už je tak jako tak. Dojdu do kuchyně, kde Tom kouká oblečený na televizi. "Páni, ty jsi nějaká rychlá? Čekal jsem, že to bude trvat déle," usměje se škodolibě. "Dáme si ještě někde oběd?" zeptám se ho místo uštěpačné odpovědi, kterou jsem měla připravenou pro jeho poznámku. "Volal jsem bráchovi, ať objedná porci navíc, pokud ti to tedy nevadí. Říkala jsi, že nechceš, aby nás někdo viděl." "Nevadí mi to. Jsem ráda." Tom se zvedne. Během cesty mě chytí kolem pasu a táhne mě do předsíně. Tam si nasadím čepici a vezmu doklady a klíče. Dojdeme k autu a odemknu ho. "Chceš řídit?" zamávám klíči nad hlavou. "Ty bys mě opravdu nechala řídit svoje Porsche?" "Nenabízela bych ti to. Ovšem jen pokud máš řidičák u sebe." "Mám," řekne. Hodím mu klíčky a jdu na místo spolujezdce.

To by člověk nevěřil, co s člověkem udělá pitomé setkání s důležitými lidmi v životě chlapa, se kterým jsem strávila noc. Jsem nervózní, moje srdce musí být slyšet až někde v Ghaně. "Neboj se. Bill tě nekousne," stiskne mi Tom pevněji ruku, když stojíme ve výtahu. Volnou rukou ho praštím jemně do ramene. Má na sobě silnou zimní bundu, takže to stejně ani neucítí. "Nedělej si ze mě srandu," napomenu ho se smíchem. Udělá srandovní obličej. Zvednu se na špičky a políbím ho na nos. Výtah zastaví v příslušném patře, vystoupíme a jdeme dlouhou chodbou, kde Tom otevře nějaké dveře. Je tady prázdno, ale bordel. Nejspíš Tomův pokoj. Všude je rozházené oblečení. Ale nejedná se o žádné spodní prádlo, ani o ponožky. Je tady spousta triček. Na posteli, na otevřených dveřích od skříně, na zemi. Dvě kytary jsou opřené o postel a z pod polštáře vyčuhuje pár papírů a černá propiska. "Neprohlížej si to tak. Je tady bordel, ale ty věci jsou jindy uklizené. Ale nevěděl jsem, co na sebe, když jsem šel k tobě," omluví se Tom. Všechno oblečení sebere a hodí ho jen tak do skříně. "Dělej, že jsi to neviděla." Sednu si na jeho postel a sleduji, jak pobíhá po pokoji. "Nemůžeš něco v tom svém nepořádku najít, broučku?" "Už asi tři dny hledám svoje hodinky. Nevidíš je někde?" zeptá se a odhrne přehoz velké postele a podívá se, jestli tam náhodou jeho hodinky nejsou. "Jsou u mě v koupelně. Zapomněl sis je u mně, když jsi u mě přespával," "A to jsi mi to nemohla říct o trošinku dříve, miláčku?" zašklebí se a pozvedne obočí. "Neptal ses," zvednu ruce v obranném gestu. "Tak co? Jdeme?" natáhne ke mně ruku, chytím se ho pevně a vyjdeme na chodbu. Po pár krocích se zastavíme u dveří, za kterými se ozývá smích několika lidí. Zhluboka se nadechnu. Tom to uslyší a stiskne mi pevněji ruku. Dá mi pusu na spánek a vejde bez zaklepání, pomocí karty, kterou vytáhl ze svých kalhot, do pokoje. "Ahoj," pozdraví a všichni se na něj podívají, poté přejedou pohledem na mě a ještě chvilku na mě zírají. "Čau, ty musíš být Melanie. Tom nám o tobě vyprávěl. Sice používá jiné oslovení, ale já tě slyšel dobře, tehdy v letadle. Jsem Bill," vstane jako první ze sedačky a podá mi ruku. "Aspoň někdo," usměju se na něj a podívám se na Toma. Ten jen zakroutí očima. Postupně se seznámím z dalšími lidmi v místnosti. Mimo jiné i se slečnou, o které mi Tom nikdy nevyprávěl. Stacey, sympatická blondýnka. Vypadá jako inteligentní, kousek přes pětadvacet let. Nekouká na mně zrovna nadšeně, ale usmívá se. "Tak se posa¨ˇdte, přeci tady nebudete stát jako tvrdé Y," pobídne nás Georg, tedy alespoň doufám, že je to on, že jsem si ho s někým nespletla. Přeci jen, je tady asi osm lidí kromě mě a Toma a zapamatovat si tolik jmen během pár sekund. Sednu si vedle Toma na měkkou sedačku, přehodí mi kolem ramen ruku a přitáhne si mě k sobě blíž. "Tak co tvoje oči Mel? Tom nám povídal, co se ti stalo v letadle," zeptá se Stacey. "Vidím dobře. Kdyby tam nebyl Tom, asi by mě oči pálili ještě další týden," usměju se při té vzpomínce, kdy jsem rozmazaně zahlédla jeho postavu, jak sedí skrčená vedle mně a spí opřená o ruku. "Prý ti dělal mléčné obklady. To jsem mu poradila já," pochlubí se. Takže to ona je ten pošuk, o kterém Tom mluvil. To ona je ta jeho přítelkyně posedlá sebeobranou. Podiveně se podívám na Toma, jenom zvedne jedno obočí, jakoby říkal: "Vidíš? Nekecal jsem."

"Máš perfektní lidi kolem sebe," řeknu Tomovi upřímně, když společně balíme jeho kufry. "Říkal jsem ti, že nemáš důvod být nervózní." Tom klečí na kufru, který mu nejde zapnout a snaží se dotáhnout zip do konce. Bohužel ještě se neodtrhl od začátku. "Anie, myslíš, že bys mi mohla pomoct?" zaprosí. Dojedu s jedním kufrem do kouta k těm dalším a dojdu k němu. Kleknu si na kufr s ním. On zapne zip do půlky a já ten zbytek. Podívám se mu na ruce. Má je úplně rudé a otlačené. Vezmu je do dlaní a začnu na ně foukat. "Budeš tady dneska se mnou? Nebo musíš domů?" zeptá se. "A nechat si ujít možnost být s tebou?" "Vůbec se mi nikam nechce," obejme mě. "Tome, a jsi si jistý, že to tak opravdu chceš? Být se mnou? Nebudeme spolu, tak často. Buď budu pryč já nebo ty. Každý bydlíme na druhé straně Ameriky." "Anie, jsem si maximálně jistý. My to zvládneme. Vždyť do Los Angeles létáš poměrně často. Já jsem zase často tady. Do Evropy létáme, jak to jen jde kvůli rodině. Možná se nebudeme vídat jako ostatní páry, ale my to dokážeme. Věř mi."

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Tazuma Tazuma | Web | 28. září 2011 v 11:14 | Reagovat

Píše opravdu skvěle :-)

2 Tazuma Tazuma | Web | 28. září 2011 v 11:14 | Reagovat

[1]: oprava: Píšeš opravdu skvěle :-)

3 Dee Dee | Web | 28. září 2011 v 15:53 | Reagovat

jů,ů tak už ji představil i teamu :DD tak to už musí bejt :D něco mi říká, že ta Stacy jim bude dělat zle...

4 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 28. září 2011 v 19:09 | Reagovat

Dokonalosť!! :) Nádherné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama