Láska nebeská 9

6. srpna 2011 v 12:44 | Beatriz |  Láska nebeská
Tak devátý díl bych nazvala 'zlomový.' Uvidíte proč... Jinak vím, že se stále opakuju, ale moc, moc, moc děkuju za vaše komentáře i za návštěvy. Občas jsem těmi čísly překvapená. Děkuju, děkuju, děkuju...Líbající


31.ledna 2014
Vstala jsem v deset hodin. Dokonce jsem si mohla dopřát vstát takhle pozdě. Hotel opustím tak za hodinu a půl. Odlétám přesně ve čtvrt na dvě. Sjedu výtahem do druhého patra, kde se nachází hotelová restaurace. Když vejdu, kousek od dveří jsou švédské stoly. Mám docela hlad, takže si naložím pořádnou dávku jídla. Pečivo, slané i sladké, k tomu něco na namazání, marmeláda, nugeta. Dále si vezmu šunku a tvrdý sýr. K sýru patří olivy, takže na ty také nezapomenu. Všechno odnesu ke stolu a jdu si natočit pití. Jablečný džus, silná káva a obyčejná minerálka patří ke každé mé snídani na hotelu. Všichni na mně koukají. Možná jsem si toho měla vzít méně. Nebo si to objednat na pokoj. Tohle opravdu nenávidím. Vzpřímím se na židli a opřu se o ni, zkřížím ruce a prohlížím si svůj talíř. Najednou mi někdo sáhne na rameno. Otočím se a je to Megan. Letuška, která by dnes měla letět se mnou. Ani jsem nevěděla, že byla v tomhle hotelu, jinak bych ji navštívila. "Ahoj. Nad čím přemýšlíš?" zeptá se s úsměvem. "Nad lidmi, co mě pozorují, jak velkou porci jsem si naložila." "Taky jsem byla překvapená. Jak to všechno můžeš spořádat. Můžu?" ukáže na volnou židli vedle mě. "Jasně,"usměji se. "Ty toho, ale moc nemáš. Nebudeš mít hlad?" ukážu na její misku cornflaků. "Najím se v letadle," prohodí a zaboří lžíci do teď už měkkých lupínků.
V jedenáct hodin jsme s Meg již procházely letištní halou. Převlékly jsme se již na hotelu, takže jsme se mohly jít rovnou do baru pro první třídu a pro ty, kdo za to zaplatí velké prachy. A koho nevidím. Jak je možné, že je v Moskvě, ještě před nedávnem si vezl zadek do L.A. "Panebože, vidíš ho?" podívá se na něj Megan. "Jo, ale vůbec netuším proč se tak rozplýváš," řeknu jí, ale pak si uvědomím, že ona s námi ten let neabsolvovala. "Ty ho znáš?" vyptávám se, když sedíme na měkké sedačce kousek od nich. "No jasně. Tom Kaulitz. Kytarista jedné z nejznámějších skupin na světě," vypráví mi zasněně. Tak kytarista? Ze slavné kapely? To taky vysvětluje to, že se chová jako hovado. "Moc se nad ním nerozplývej. Je to pěkný blbec," upozorním ji. "Ty ho znáš? Už si s ním letěla? Čekám na to až poletím s někým slavným celou tu dobu, co jsem u American Airlines." "To je škoda, že tvůj první slavný je zrovna on." "Oni,"namítne. "Oni?" "Ano, oni. Cestují všichni z Tokio Hotel. Myslíš, že poletí s námi?" "Doufám, že ne," odfrknu si. "Co ti na nich tak vadí?" "Minule mě ten Tom, jak ty říkáš, že je super, seřval za každou maličkost, která se mi nepovedla." "Vážně? On vždycky vypadal tak nad věcí. Jako, že ho nic nerozhází," diví se jeho chování.
Dneska naštěstí žádné zpoždění nemáme. Přesně ve 13:15 se letadlo vznese do vzduchu. Naštěstí jsem na tento let nedostala na starost toho Toma. Bohužel jsem, ale narazila na člověka, který se mi nelíbil hned od začátku. Měl divný výraz v obličeji. Vypadal zvláštně. Byl nervózní a vedle sebe měl ženu, která byla podle všeho jeho asistentka. Ten muž byl asi mentálně postižený. Nebo tak alespoň vypadal. Nemám nic proti těmto lidem, ale z tohohle jsem měla opravdu špatný pocit. Seděl do uličky. Naštěstí jsme v Helsinkách měli mezipřistání.
"Tak co? Jaký je pan Dokonalý?" dělám si z Megan ve Finsku srandu. "Je naprosto super. Nevím jaký jsi s ním měla problém, ale na mně je naprosto milý. Není tak protivný jak jsi ho líčila v Moskvě," řekne. Jenom vykulím oči. Že by byl takový jenom na mně? Trochu mi to vadí. Ne kvůli tomu, že je Megan sympatický. Vadí mi to proto, že teď vypadám jako lhářka. "Asi se dobře vyspal," namítnu.
Ve 14:10 místního času opět vzlétneme do vzduchu. V New Yorku by jsme měli být přesně za osm hodin a čtyřicet pět minut.
Během dvou hodin stihneme podat několikrát pití, jednou teplý pokrm na porcelánu, obejít několik lidí s tím, jak se sklápějí sedačky a poté už jsme měli čas si sednout a také chvíli odpočívat. Sundala jsem si boty, protože během dlouhého letu mi nohy natékají a nechci mít místo kotníků konve.
Z kabiny se asi půl hodiny poté začnou ozývat vyděšené zvuky. "Jdu tam," oznámím Megan a spolu s Kevinem se vydáme k pasažérům. První co uvidíme, jsou lidé, kteří se snaží uklidnit toho člověka, který cestuje spolu se svou asistentkou. Jeho asistentka tady ale není. "Prosím posaďte se na svá místa," pošlu ostatní, aby si sedli a nechali nás to vyřešit. Megan stojí u závěsu, který odděluje náš prostor od kabiny. "Řekněte mi, co se stalo?" zeptám se ho. "Chcete mě zabít," zašeptá. "Nikdo Vám tady nechce ublížit. Co kdyby jste se posadil?" zkouším to. "Tady Melanie má pravdu. Chceme Vás všechny dovézt v pořádku," domlouvá mu i Kevin. "Lžete!" vykřikl a odněkud vytáhl pepřový sprej. Vykulím oči. Tohle už není sranda. To nebyla ani předtím, ale tohle už je extrém. Jak se to sakra mohlo dostat do letadla?! "Ta ženská je na záchodě," řekne starší pán. "Co kdyby jste se uklidnil a dal mi tu věc," ukážu na pepřák a jdu pomalu k němu. Pomalu natahuji ruce, že mu ten sprej vezmu. I on ke mně natahuje ruku. V tu chvíli si někdo nahlas zakašle. V ten moment ucítím silnou bolest a pálení v očích a okolo nich. Vykřiknu jak leknutím, tak bolestí. Chytla jsem plnou dávku pepřového spreje do očí. Instinktivně si je začnu mnout rukama. Bolest a pálení nepřestane. Naopak se ještě zhorší. Cítím jak mě někdo objal kolem ramen a odvedl do prostoru pro posádku.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 6. srpna 2011 v 13:38 | Reagovat

Sakra! V tom najlepšom! :D:D:D Rýýýchlo ďaleeeeej :D:D

2 Dee Dee | Web | 7. srpna 2011 v 22:24 | Reagovat

Jůůůůůů Tom na scéně :D :D :D :D snad toho člověka uklidněj jako :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama