Láska nebeská 7

4. srpna 2011 v 0:00 | Beatriz |  Láska nebeská
Tak a je tady sedmý díl. Jde to rychleji než jsem si myslela. Ale konec ještě nečekejte... Vím, že se budu opakovat, ale moc si vážím všech komentářů, které mi k dílům píšete a jsem moc ráda, že to pořád čtete... Rozpačitý

18. ledna 2014
Jak Leila slíbila, tak opravdu udělala. Zavolala mi ještě ten večer, co jsem přiletěla z Los Angeles. Tedy včera. Naštěstí jsem tentokrát nebyla ve sprše. Seděla jsem u televize v obýváku, mazlila jsem se s kočkou a jedla objednanou čínu.
Je dneska sice čtvrtek, ale Leila říkala, že stejně zítra nemá žádnou zakázku, takže se může zřídit jak chce ona. Za chvíli má přijít. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl osmé. Tak to má ještě čas. Jsem strašně nedočkavá. Hrozná vlastnost. Už se těším na další společnou akci.
"Ty jo, tak tohle je parádní bejvák," prohlásí Gabrielle, když vejde spolu s Leilou ke mně do bytu. Tenhle byt byl zrekonstruovaný před půl rokem a za tu celou dobu u mně ani jednou Gabrielle nebyla. Sice jsem předtím byla v tomhle bytu, ale nenaplňovalo to moje představy o ideálním bydlení. "Můj taťka se činil, viď?" pochlubí se Leila. Leily táta je architekt, dokáže navrhnout jak mrakodrap, tak i interiér. A jeho dcera se potatila. Vlastně i pomamila. Její rodiče se potkali na univerzitě, kde strejda přednášel o architektuře třetího tisíciletí. Jeho žena je o deset let mladší a na té univerzitě byla jako studentka. Nyní dělají stejné povolání a Leila studuje bytový design. Říká, že její budovy by padaly k zemi, jen co by se je odvážili postavit. Jen co Gabi provedu bytem, vyrážíme vstříc ruchu velkoměsta.
Po deseti minutách chůze zakotvíme v našem oblíbeném podniku. Sedneme si na naše oblíbená místa, odkud máme výhled na každého a každý si může všimnout nás. Objednáme si koktejly a poté už jenom pomlouváme lidi kolem nás. Občas si jdeme zatancovat na rychlejší písničku, ale častěji přeci jen sedíme a popíjíme.
"Támhle ten chlápek u baru na tebe pořád kouká," drkne do mně Gabi. Otočím se směrem, který mi naznačovala. Nádherný chlap, celkem vypracovaný, ale už jsem ho určitě někde viděla. Na obličeje mám celkem paměť a tohohle chlápka jsem už určitě někde potkala. Jenom sakra nevím kde. "Jdi nám pro pití," poručí mi Leila. Zvednu se a jdu pomalu k baru. Ten sympaťák přijde ke mně a zezadu mi pošeptá do ucha: "Neznáme se odněkud?" Otočím se k němu. Má nádherné oči. Hnědé. Chlapa s jinou barvou vlasů jsem ani neměla. "Byla by to celkem otřepaná fráze, kdybych neměla ten stejný pocit," usměju se na něj. "Co kdyby jsme to probrali někde jinde?" "Třeba u mně," nabídnu mu. Bože, co to dělám. Sice se mi tohle ještě před Masonem stalo, ale není to až moc rychlý? Kašlu na to. Masonovi to taky nepřišlo moc rychlý. Když si začal na večírku jeho šéfa s jeho ženou.
19.ledna 2014
Ráno jsem se probudila naprosto v úžasné náladě. Bylo mi jedno, jestli leží vedle mně nebo ne, ale ten sex byl perfektní. Po pár týdnech, nebo už snad měsících přišlo uspokojení. Dveře do mojí ložnice se otevřely a v nich stál on pouze v trenýrkách a s tácem v ruce. "Ryane, to jsi nemusel," usměju se na něj a trochu se zabalím do deky. "Nemusel, ale chtěl jsem," odvětí mi a tác se snídaní položí na postel. Podívám se, co připravil. Míchaná vajíčka, klasika. Džus? Jediná věc, kterou jsem měla v lednici. A opečený tousty. "Chtěl jsem připravit něco slavnostnějšího, ale nic tady nemáš. Kromě tun jahodové zmrzliny," zasmál se. Musela jsem se usmát taky.
Včera jsme se na sebe hned ve dveřích vrhli. Byl to vášnivý a divoký sex. Po 'tom' jsme si ale ještě dlouho povídali a dohodli jsme se, že to dnešní nocí nekončí. Byla by to škoda to zničit. Také jsem se dozvěděla, odkud jsem ho znala. Je doktor, který mi radil cestu k babičce na pokoj. Pracuje jako neurolog a byl shodou náhod na oddělení, kde ležela babička. Povídali jsme si asi do tří do rána.
12:00
Tak a jsem zase sama. Ryan odešel krátce po tom, co jsme se podruhé, tedy vlastně poprvé milovali. Dali jsme si rychle ještě společnou sprchu a on odešel s tím, že má noční a potřebuje se na ní vyspat, když jsem mu nedala příležitost.
Já se před chvílí objednala k zubaři a až přijedu z Evropy, musím na trhání osmiček. Zřejmě jenom dvou a další dvě jindy. Doktor mě už připravoval na poslední návštěvě asi před měsícem, abych se co nejrychleji objednala. Tak y mi vysvětlil, že si budu muset dát chvilku oraz od létání, protože budu mít pravděpodobně pusu jako křeček a její barva bude taková jako bych dostala od Mike Tysona do zubů.
V šest hodin si začnu připravovat věci do kufrů. Tentokrát si beru dva. A už teď mám problém je zabalit. Když uvážím, že se mi do nich má vejít ještě kosmetika... No nevím, nevím. V Paříži bude určitě spousta slev. Takhle po Vánocích. Na celém světě je to stejné. Navíc v Paříži mám být pět dní. Určitě stihnu projít spoustu obchodů. Koupit si něco hezkého na sebe a možná se stihnu podívat i do toho nádherného obchůdku se spodním prádlem, okolo kterého chodím již několik let. Ale nikdy jsem tady nebyla tak dlouho, abych to stihla i o něj. Chtěla bych ještě dnes vidět Ryana, ale bohužel. Musím si vystačit sama.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 anička anička | Web | 4. srpna 2011 v 19:09 | Reagovat

Ahoj máš moc hezkou ovídku líbí se mi :-)

2 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 5. srpna 2011 v 19:12 | Reagovat

Som späť :) Krásne dieliky :) Teším sa na pokračko :)

3 Dee Dee | Web | 5. srpna 2011 v 21:43 | Reagovat

Ryan??? A já už myslela že je to Tom :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama