Láska nebeská 6

2. srpna 2011 v 23:21 | Beatriz |  Láska nebeská
Nebudu k tomu dávat žádné komentáře, snad se minulý díl líbil, teď to bude zase takový relax bez provokatéra Kaulitze...Plačící

V L.A. mám zůstat tři dny. Potom se na dva dny vracím do New Yorku a následně mám být až do konce měsíce v Evropě a cestovat po hlavních městech. Kdyby na to bylo dobré počasí, tak bych byla velice spokojená, prošla bych si památky, sedla si s letuškou, která poletí se mnou na terásku nějaké restaurace, ale počasí v Evropě rozhodně nebude takové jako na rovníku. Zařekla jsem se, že i kdyby venku chumelilo, tak se prostě půjdu alespoň na dvě hodinky projít ven a vypadnu z hotelu. Sice tady nesněží, ale letní teploty tady také nejsou. Šestnáct stupňů je tak akorát na teplejší bundu. Než jsem se stala letuškou, jezdila jsem dvakrát ročně lyžovat. Jednou ročně s rodiči do Aspenu a poté s přáteli ze školy. Teď na to nemám vůbec čas. Vždyť se skoro nevídám ani se svými nejlepšími přáteli. Je pravda, že pár kamarádů mám i tady v L.A a taky v Evropě a jiných zemích, ale není to ono. Spíše to jsou kamarádky na to, když chce člověk pouze zaplnit mezeru ve volném čase. Není to vypočítavost. Mám je ráda, ale vídáme se tak jednou za měsíc. Což není málo, ale když mi vypráví třeba Leila, co dělala s Gabrielle, s naší společnou kamarádkou, mrzí mě, že jsem nemohla být u toho. Samota nutí přemýšlet. Vyplatí se to vůbec? Tohle povolání. Vždyť na mně žárlí i vlastní sestra. Kamarádky vídám pouze, když jsem v New Yorku, nebo mám jednou za rok několikadenní dovolenou a to opravdu není často. Každý rok jezdíme s Leilou a Gabrielle každý rok na tři týdny, tak je dlouhá moje dovolená, na exotickou dovolenou. Většinou do Venezuely. Jednou jsme byli v Dubaji a na Kubě, ale jinak jsme vždy vyrazily do rodné země mojí mamky.
Narodila se v Caracasu. Babička a děda byli v té době poměrně bohatí, protože děda, který přišel z Maracaiba a našel si tam babičku, začal pracovat na burze. O rok později se narodila mamka, potom se jim narodili ještě dvě děti. Děda chtěl odejít z Venezuely a více zabezpečit rodinu a tak se naše rodina dostala do New Yorku. Tenhle příběh mi děda povídal, když jsem byla malá. Učil mě, že se nemám bát fyzické práce, protože ta se nejvíce cení, i když ne možná finančně. Prarodiče na mně mluvili španělsky, protože rodiče odmítali dvojjazyčnou domácnost. Taťka neumí španělsky a mamka nechtěla, aby nám nerozuměl. Děda mě učil spravovat auta, babička mě zase učila, jak se správně namalovat.
Když jsem začala vzpomínat na rodinu, vzpomněla jsem si také na to, jak mi mamka vyprávěla o tom, kde poznala taťku.
Mamka měla už odmalička ambice, být úspěšná žena, která nebude závislá na mužích. Měla vzor ve své matce, která ihned jak přijeli do New Yorku, si udělala certifikát na kosmetické služby a přestala být finančně závislá na svém muži. Proto mamka odjela do Londýna. Studovala cestovní ruch na jedné z vysokých škol. Taťka studoval na pilota ve stejném městě, ale na jiné škole. Během pětiletého studia se naučila spoustu cizích jazyků. Taťku prý zezačátku nemohla vystát. Bylo na něm vidět, že o ní velice stojí, mamka se, ale nechtěla vázat. Taťka ji ukecával asi půl roku, než kývla na schůzku. Na večeři ji učaroval natolik, že jen co se vrátili do států, oznámili rodičům, že se berou. Mamka se stala ředitelkou American Airlines rok po návratu z Londýna a půl roku po svatbě. Dva roky po nástupu na ředitelské křeslo otěhotněla a narodila se Emily Rosalia. Dva roky na to já. Mamka říká, že se ani jednou za těch 32 nepohádali. Je mi to divné. Ani jednou? Každý se přeci hádá. Zvláště s temperamentem Venezuelanky. Zase na druhou stranu spolu netrávili tolik času, takže si nekazili společné chvilky hádkami.
17. ledna 2014
"Tak si tu Evropu užij, ty cestovatelko. A ukaž se tady častěji," obejme mě před odjezdem na letiště Eva. Objetí ji oplatím a nasedám do žlutého taxíku. Naposledy ji zamávám a už pouze sleduji cestu. Píšu mamce smsku o tom, že jsem v pohodě. Je tady určitě lepší počasí než v New Yorku. Popíšu jí pobyt i let. Nezapomenu zmínit toho parchanta, který mě seřval před všemi pasažéry.
O pět minut později mi přišla textovka, že si z toho nic nemám dělat. V New Yorku prý neustále sněží a taťka už je doma a chystá se na let do Japonska. Rosie radši ani nezmiňuje. Asi stále trucuje. Přitom nelétá pouze po východním pobřeží jak říkal taťka. Létá i do Evropy. A to, že nikdy nebyla v Los Angeles, za to přeci nemůžu ani já, ani mamka. Jo, mamka možná jo, ale určitě ví, co dělá. Musí vyslat tolik stewardů a letušek do různých zemí a to, že na ni nikdy nezbylo 'Město andělů.' Co já bych občas dala za ty její lety. Ona je místo toho naštvaná na mně.
Tak dlouho přemýšlím nad svojí ségrou, že taxík zastaví u určeného terminálu na letišti LAX.
Po dalších dvou hodinách strávených v klubu pro první třídu a posádku se naše letadlo vznese do vzduchu. Let do New Yorku byl poloprázdný. Pečovali jsme o pět lidí. Pouze pět lidí v prostoru pro šestnáct. Zažili jsme pár turbulencí, během kterých jsme museli uklidňovat tři z nich. Let jako každý jiný, ničím originální a přesto mi bylo fajn. Doufala jsem, že to tak bude navždy.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 3. srpna 2011 v 23:16 | Reagovat

Jůů mám tuhle povídku moc ráda :D moc se mi tam líbí ty latinsko americký prvky :D jak vypráví o tý venezuele a tak :D další skvělěj díl :D už se těším až zase potká Tomana :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama