Laská nebeská 5

1. srpna 2011 v 13:54 | Beatriz |  Láska nebeská
Pátý díl je tady, bohužel nesplňuje moje očekávání, tak snad splní to vaše... Příjemné počtení

14:00
"Dobrý den, támhle to sedadlo u okna je Vaše," ukážu směrem, kde paní bude sedět a vrátím jí její letenku, na které měla napsáno, kde sedí. "Dobrý den, vy sedíte hned tady," věnuji se dalším cestujícím. Přede mně se postaví ten chlap z letiště. Má velmi nepříjemný pohled. Takový ironický, kterým by nejraději zabíjel. Ani nepozdraví. Jenom mi dá svojí letenku do ruky. "Dobrý den, vy sedíte přímo támhle," ukážu mu jeho sedadlo. Vytrhne mi letenku z ruky a jde si sednout. Tak přeci jen letí s námi. Pán zřejmě nemá náladu. Lorraine to ani nezaregistrovala. Starala se o další cestující.
Vždycky máme rozdělené cestující. Bohužel jsem při losování chytla řadu s tím blbečkem. James, třetí steward má lidí na starosti šest. Sám se nabídl. Už teď mám, ale pocit, že nejvíc se za celý let naběhám já. Mám na starosti pouze pět lidí. Stejně tak Lorraine. "Jmenuji se Melanie a spolu s letuškou Lorraine a stewardem Jamesem se budeme starat o Vaše pohodlí během letu,..." Stojíme v jedné řadě a já mám stereotypní projev kvůli bezpečnosti a záchraně v případě nehody. "...Přeji Vám příjemný let," dokončím a vydám se pro vozík s amenity kit. "Prosím," usměji se na každého cestujícího a podám jim balíček s hygienickými potřebami, ve kterých se kromě kartáčku a pasty na zuby, skrývají špunty do uší, teplé ponožky, propiska, tělové mléko, balzám na rty a maska na oči. "Annie, můžeme konečně dostat nějaké pití. Jsme kvůli tomu zpoždění dost dlouho na suchu," ozve se černovlasý nevrlý chlap, jen co mu dám balíček. "Jsem Melanie a pití budeme roznášet hned po vzletu." "Ale já jsem slyšel Annie," odporuje mi. "Myslím, že vím jak se jmenuji, dokonce to mám na uniformě," snažím se zachovat klid a ukážu mu svojí jmenovku, kterou mám připnutou na prsou. "Tam jsem se podíval jako první, ale říkala jste, že se jmenujete Annie," mele stále svou. "Po vzletu přijdu s pitím," řeknu a jdu rychle k dalším.
Přestup v Londýně proběhl poměrně dobře Teď nás již čeká několikahodinový let do Los Angeles. Měli bychom dorazit pár minut před půl desátou. Kalifornského času. Roznášíme první jídlo. Každý si vybral z jídelního lístku, jenom u pana netrpělivého jsem stála jako idiot, protože si nemohl vybrat. "Vezmu si ten steak," prohlásil asi po třech minutách, co jsem u něj stála. "Panebože, jsou tam na výběr dvě jídla. Co je tak těžkého na tom, si vybrat?" chtěla jsem na něj zakřičet. Bohužel, to jsem si dovolit nemohla. Tak jsem si to raději nechala pro sebe.
"Já ho zabiju," zkonstatuji, když se na panelu cestujících zase rozsvítí jeho číslo sedačky. "Co zase může chtít?" podívám se na svoje kolegy zoufale. "Byla jsem tam před chvilkou." No nic, co můžu dělat. Musím tam jít. Zvednu se a jdu k němu. "Potřebujete něco?" zeptám se mile. "To bych Vás asi nevolal, Annie?" řekne nepříjemně. "Jsem Melanie," procedím mezi zuby. "Jasně, že mám problém. Je tady velký hluk," mojí poznámku nejspíš neslyšel, nebo nechtěl slyšet. "Tak já řeknu pilotům, ať vypnou motory," vyjde mi z pusy. Zarazím se, on se zarazí. Tohle asi od letušky nečekal. "Omlouvám se. V balíčku jste měl špunty do uší," přiznám chybu a omluvím se. Odejdu k dalšímu cestujícímu, který na mě mává. "Mohla bych dostat sklenku martini?" zeptá se starší paní. "Jistě, hned jsem zpět," řeknu a jdu směrem ke kabince stewardů. Letadlo se, ale prudce zatřese. Turbulence. Bohužel jsem právě šla a nestihla jsem nabrat ztracenou rovnováhu a spadla někomu do klína. Stihla jsem se rychle opřít o opěrky na druhé straně sedačky, takže jsem naštěstí nedopadla přímo na dotyčného. "Omlouvám se," snažím se co nejdříve zvednout. Naneštěstí ten dotyčný byl ten pán, kterého chci celý let probodnout vidličkou. "To si snad děláte srandu? Nemůžete si jít padat jinam?" vyjede na mně. "Ještě jednou se omlouvám, opravdu. Ztratila jsem rovnováhu," omlouvám se. "Nemusíte mi to vysvětlovat. Radši už běžte," řekne. Mě z toho jdou slzy do očí, tak raději udělám co mi poradil. Ztratím se. Když mě uvidí Lorraine, zeptá se mě, jestli se nechceme vyměnit. Odmítnu to. Musím to zvládnout.
"Za pár minut budeme přistávat, běžte to říct lidem," oznámí nám piloti v palubním telefonu. "Provedeme," prohlásím a jdu říct, lidem, aby se připoutali. Ale ten chlápek, co mě stihl za let již několikrát seřvat, si jde s nějakou slečnou na záchody. Nechci jim kazit přicházející intimní chvilku, ale přistát musíme a on se země potřebuje dotknout také. "Promiňte, ale budeme přistávat. Běžte si sednout a připoutat se." "Potřebuji na záchod," podívá se na mně, jako bych ho nějak otravovala. "A slečna Vám ho bude držet?" nevydržím. Skoro vybouchnu. "Tomuhle se neříká profesionalita, ty jelito!" křičím na sebe v duchu. "Mohl byste, doprovodím Vás na vaše sedadlo. "Vždyť už jdu!" odvětí. Už chci mít tenhle let za sebou. Chci vystoupit z tohohle letadla a už ho nikdy nevidět. Nejhorší člověk v letadle, v USA, na světě. Jsem hrozně naštvaná. Na sebe i na něj. Neměla jsem se nechat takhle lehce vynervovat. V turistické třídě to bylo horší a nikdy jsem takhle na nikoho nevyjela. Snad si na mně nebude stěžovat. Jak může být někdo takhle otravný. No jo, boháč. Právě jsem si vzpomněla na Leilu. Na to, jak mi říkala o namyšlených boháčích, kteří se snaží ponížit kohokoliv, kdo nemá tolik peněz jako oni. A měla pravdu. Nebylo jich moc, ale já měla tu čest potkat jednoho z těch namyšlenců. Vadilo mi, že měla pravdu. Myslela jsem, že v první třídě je to jiné. Jiné to je, všechno má své klady i zápory. A tenhle člověk mi ukázal ty zápory.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 1. srpna 2011 v 15:35 | Reagovat

Krásny dielik :-) Keď dôjdem z konca sveta :-P dočítam si ďalšie :)

2 Dee Dee | Web | 1. srpna 2011 v 17:54 | Reagovat

:DDD nj Tom neměl dobrej den :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama