Láska nebeská 17

23. srpna 2011 v 0:16 | Beatriz |  Láska nebeská
15. února 2014
Včera byl Valentýn. Svátek všech zamilovaných a já si celé odpoledne a noc užila se svým novým oficiálním partnerem, Ryanem. Pusa už mi splaskla. Doktorka mi vyndala i stehy a už jsem celkově byla naprosto v pohodě. Rosie se začala scházet s Tomem. Podle všeho si moc dobře kápli do noty. Včera jsem se s Rosie domluvila, že uspořádáme to dvojrande. Může to být sranda. A i náš vztah by se tím mohl trošku zlepšit. Nyní je asi devět hodin ráno, stále ležíme v posteli a užíváme si jeden druhého. On leží na zádech a já na jeho boku.


"Ty, Ryane?" řeknu do ticha a pohladím ho ukazováčkem po hrudi. Podívá se na mě. "Co by jsi řekl na rande ve čtyřech?" Nechápavě pozvedne obočí. Jinou reakci jsem popravdě ani nečekala. "Jak to myslíš ve čtyřech. Radši bych byl s tebou sám." "Já vím, ale právě jsem dohodila jednoho známého svojí sestře a jsem hrozně zvědavá jak jim to klape. Prosím, vždyť jde jen o pár hodin u jednoho stolu a potom budu celá tvoje," udělám na něj psí oči a překulím se na něj. "A kdy by se to celé mělo odehrát?" přejíždí mi dlaněmi po bocích. "Zítra. V nějaké pizzérii. Tu milujeme všichni." Jeho úsměv z tváře zmizí. "Co se děje? Snad nejsi v práci? Vždyť je zítra neděle," řeknu otráveně a slezu z něho. Posadím se a přikryji se dekou. "Mám pohotovost. Beruško, nikdo si nemůže vybrat, kdy se mu něco stane," pohladí mě po ruce. "Já vím. Tak já zavolám Rose, že to přesouváme na jindy." "Mel, klidně jdi beze mně." "To by potom nebylo dvojrande. Chápeš? Dvojrande znamená čtyři lidi, dva páry. Ne tři lidi, z toho jeden pár a páté kolo u vozu." "Beruško, klidně s nimi běž sama a neberte to jako dvojrande. Berte to jako setkání přátel a to dvojrande uděláme jindy, když ti o to tolik jde," usměje se a pohladí mě po paži. Usměji se na něj a políbím ho.

16. února 2014
Právě jsem na cestě do pizzerie, která se již v mládí stala mou a Rosienou oblíbenou. Vaří v ní již třicet let jeden a ten samý kuchař, Ital. Když se rodiče vrátili z Londýna, již jako partneři, tato pizzerie se stala místem jejich prvního rande v Americe. Slavili jsme tady snad každé svoje narozeniny. Celkem jsem se divila, když Rose navrhla zrovna tohle místo k setkání. Že by to s Tomem myslela až tak vážně? Vejdu do restaurace a zamávám na dvojici, která již sedí u stolu skoro v rohu. "Ahoj. Už jste si objednali?" přijdu k nim a sundám si bundu. Tom vstane a pomůže mi. "Díky," usměji se na něj. "Ne, ještě ne. Čekali jsme na vás, ale kde máš ty, ten svůj objev?" řekne ségra. "Má pohotovost. Prý to dvojrande uděláme jindy." "Nebudeš to mít lehké, s doktůrkem," zasměje se ségra. Tom se na ni podívá a chytne ji za ruku. "Budu si muset zvyknout."

Během celé večeře se dívám na ty dva, jak se na sebe usmívají, drží se za ruce, dávají si ochutnat pizzy. Ani neví, co jsem při tom pohledu na ně cítila, ale radost to tedy určitě nebyla. Cítila jsem se sama. Hrozně mi vadilo, že tady Ryan není. "Tom ti prý zachránil oči," odtrhne Rose od Toma pohled. Vytáhnu si z pusy rozžvýkané brčko a znuděně se na ně podívám. "Jo, to je pravda. Zachoval se jako hrdina," podívám se na něj. On se na mě usměje. "Hele lidi, já odsud padám. Jsem docela unavená. Navíc bych měla jet zítra na letiště a domluvit se s mámou, kam poletím. Tak se nezlobte, že vás opustím dřív," zvednu a začnu si navlíkat bundu. Hodím na stůl pár bankovek a s rozloučením vyběhnu z restaurace. Je už tma. Central Parkem proběhnu velice rychle s pepřovým sprejem v ruce. Vím, že by to útočníka naprosto odradilo na mně sáhnout.

Seděla jsem u televize, ve které šla docela strašidelná kriminálka. Z ničeho nic jsem sebou trhla, protože zazvonil zvonek u dveří. Je deset hodin, kdo sakra otravuje? Co když to je někdo, kdo mě chce zabít? Nikdo přeci nezvoní po desáté večer. Dojdu do kuchyně pro nůž. Zvonek se ozve znovu. To nemůže být nikdo normální. Tak Mel, rozluč se se životem. Podívám se do kukátka. Nikdo tam není. Pomalu otevřu dveře, kam až mi řemínek na dveřích dovolí. Najednou před dveře vyskočí postava zahalená v černé. Hrozně se leknu, hlasitě vykřiknu a prudce zabouchnu dveře. "Annie, to jsem já. Omlouvám se jestli jsem tě vylekal."

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 23. srpna 2011 v 7:39 | Reagovat

no tak to musí bejt Toman kdo by jí řikal Annie? :DDDD posledni scena plne luxusní

2 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 13:34 | Reagovat

Ach jééédin! Ten Ryan je riadny tluk! A do prdelkýý ja chcem aby bola s Tomooooom!!! :( Fňuk :( :D

3 Rob Rob | E-mail | Web | 25. června 2012 v 16:47 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama