Láska nebeská 12

9. srpna 2011 v 10:46 | Beatriz |  Láska nebeská
"Mami, už jsem tady," oznámí nám Rosie. "Panebože, co se ti stalo?" nezní, ale vůbec starostlivě. Spíše to znělo, že se mi vysmívá. "Nech si ten tón, Rosie," řeknu znuděně.


"Tak se nerozčiluj. Vypadá to jako by tě někdo vykoupal v temperových barvách." "Emily, počkej tady s ní, a až bude vyšetřená odveď ji domů," nadiktuje jí mamka povinnosti. "Jasně, neboj se, mami. Se mnou bude v bezpečí." "Tak tím si nejsem jistá," řeknu a čelo si opřu o dlaně. "Nebuď drzá, nebo tě tady nechám," sedne si vedle mě a píchne mě prstem mezi žebra. Mírně povyskočím, protože jsem lechtivá.
Čekáme už asi dvacet minut. Nebaví mě to tady. Nejradši bych jela domů, lehla si, pomazlila se s Divou a spala. Taky mám docela hlad. Celý let jsem nejedla. Naposledy jsem měla narychlo před odletem z Helsinek lihapullat. Bylo to výborné, ale dvě masové kuličky a nějaký zelný salát k tomu je málo. "Tak, jak bylo na Floridě," snažím se navázat konverzaci. "Dvacet pět stupňů, voda taky byla krásně teplá," řekne jakoby nic a jen pokrčí rameny. "Co v Evropě?" "Nic moc. Zima, sníh. V Paříži jsem byla na velkých nákupech. Ještě tam mají vánoční výzdobu." Nechápu to. Ještě před rokem jsme si perfektně rozuměly, chodily spolu nakupovat. Prostě jsme se chovaly jako pravé sestry. Teď se také chováme jako ségry. Bohužel jako v nějaké telenovele. Dříve jsme se svěřovaly se vším. To, že spí s Maxem, jsem se dozvěděla od Jessicy, která je spolu načapala někde ve městě. "Prý jsi do Německa letěla s Maxem." "Jo, letěla," řekla jsem a tím nadobro utnula naši konverzaci. Zase to trapné ticho. Tohle se přeci v rodinách nemá stávat. Pořád by mělo být něco o čem by jsme se mohly bavit. Ale asi není. Mezi námi to začalo skřípat, když jsem před dvěma lety dostala první let do Evropy. Rosalía nejspíše začala žárlit. "Slečna O'Brian," zavolá sestřička. Rose mě chytne za ruku a odvede mě do ordinace. "Tak copak Vám chybí, slečno?" zeptá se mě doktor, když se posadím na židli vedle jeho stolu. "Tak se na mně podívejte. Vypadám snad, že mi něco chybí?" řeknu, ale potom mu převyprávím celý příběh. Ošetří mě, řekne ať si koupím Ophtal a jdu se domů vyspat, že zítra už to bude v pohodě. S tímhle tvrzením mě poslal z ordinace pryč. Tak to jsem tam ani nemusela chodit.
"Vždyť tady nemáš ani nic k jídlu," podiví se Rose, když mi prohledává kuchyni. "Mám tam zmrzlinu," ukážu do rukou směrem, i když mě stejně nemůže vidět. "Té se ale vůbec nenajíš. Potřebuješ pořádné teplé jídlo. Mel, já tě znám. V letadle nejíš," sedne si do křesla v obýváku. "Tady, ale spát nebudeš, viď? Tak pusť tu kočku a běž do ložnice. Já zatím objednám jídlo." Divu sice nepustím, ale do ložnice půjdu. Tenhle malý gauč je opravdu malý. Do ložnice dojdu po paměti. U dveří do ložnice, zakopnu o futra. "Sakra!" zanadávám. "Děje se něco?" zakřičí na mě ségra. "Nic. Všechno je v pohodě." Zakřičím zpátky a lehnu si do postele na bok. Diva se mi uvelebí u břicha. Stále ji hladím po kožíšku. "Mel, co si dáš? Máš tady poměrně dost letáčků," sedne si ke mně na postel a pohladí Divu po hlavě. "Pálivá kuřecí křidélka se sýrovou omáčkou. Je to z toho největšího lístku. Ty si taky objednej," řeknu rychle na co mám chuť. "Nemůžu tady zůstat, Mel. Je mi to líto." "Ne není, přijel Max," konstatuji fakta. "Jak to víš?" "Jako každý z American Airlines mám právo nahlížet do letových plánů. Radši běž, objednám si to sama. Už ani nevidím moc rozmazaně. Ať tě nezdržuju," řeknu smutně. "Melanie, ty mě nechápeš." "Já vím, promiň. Už se aspoň rozvádí?" "Ne. A já to po něm ani nechci," skloní hlavu. "Objednám ti to a půjdu," řekne a zvedne se z postele a odejde z ložnice.

4. února 2014
Tak a je tady den D. Dneska jdu na trhání osmiček. Naštěstí ordinace této zubařky je blízko mého bytu, takže doufám, že budu doma co nejdříve. Nejdřív mě poslala na rentgen a potom si mě vzala pod kudlu. Jedna injekce zevnitř do tváře, druhá do patra. Za dvě minuty jsem už necítila jednu polovinu tváře. Vlastně bych sem nešla v mém věku, ale tak o pár let později, ale zrovna tato zubařka mi doporučila, co nejbližší vytrhnutí, protože mi tlačily na sedmičky a tím je křivily. Bohužel pravá dolní osmička se ještě neobjevila na povrchu, takže doktorka musela sliznici rozříznout.
"Panebože, mám v puse kartáč," zanadávám, když si jazykem přejíždím přes stehy po bývalé dolní osmičce. Rychle jsem spěchala domů než přestanou působit injekce. Dostala jsem od doktorky nějaká analgetika. Tak snad pomůžou.
Vzbudím se v noci příšernou bolestí. Půl druhé. "Sakra, já se z toho zblázním," pomyslím si. Vezmu si prášek proti bolesti, co mi dala zubařka. Než to pomůže, tak to zchladím zmrzlinou. Zastavím se u dveří menší koupelny a přemýšlím, jestli se mám jít na sebe podívat. Cítím, že je to nateklé. Když si na to sáhnu, tak cítím velikánskou bouli. Odhodlám se a otevřu dveře, popojdu k zrcadlu nad umyvadlem. Kdybych věděla, že padnu do měkkého, tak omdlím. Opravdu jako křeček. Přesně jak mi to popisovala Leila. Co nejrychleji opustím koupelnu a z mrazáku vezmu jahodovou zmrzlinu. K tomu velkou lžíci. To jakou jsem udělala chybu, zjistím již při prvním nabrání zmrzlé smetanové hmoty. Velká lžíce se mi prostě do pusy nevejde. Dám si jen pár lžiček. Cítím, že se mi chce spát, zavírají se mi oči a léky proti bolesti začínají zabírat. Zmrzlinu dám zpět do mrazáku, lžičku hodím do myčky a odejdu spát.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 9. srpna 2011 v 12:53 | Reagovat

chudák holka nejdřív jí pálej oči teď zase jí bolí pussa :-)

2 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 9. srpna 2011 v 15:57 | Reagovat

Šikovnica :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama