Láska nebeská 4

30. července 2011 v 23:06 | Beatriz |  Láska nebeská
"Takhle na tebe lidi nekoukali, viď?" zeptá se mě Logan. Jenom se na něj usměju z čeho pozná odpověď. Procházeli jsme halou již se seznamem lidí a mířili k salonku pro posádku. Posadili jsme se ke stolečku pro čtyři a vedle sebe jsme si dali kufry. Objednali jsme si nealko pití a nezávazně se bavili.


Po chvilce se Jess posadila na volné křesílko, které bylo vedle mě, aby mě mohla seznámit s pár lidmi. "Tady ta paní je čarodějka, nebo si to o sobě alespoň myslí. Je ale pravda, že když jsme s ní letěli, nikdy jsme neproletěli turbulencemi. Pokaždé sedí na stejném místě a během letu se k ní často naběháš s obyčejnou vodou. Když jsem s ní letěla poprvé, postříkala mě tou vodou, jakože pro štěstí," ukáže na jméno, ke kterému mi dala podrobný výklad. "A tenhle chlápek létá minimálně jednou měsíčně z Německa do New Yorku a zase nazpátek. Ale pokaždé s jinou ženou. Nejčastěji pije whiskey. Jeho milenky mají nejraději vína a šampaňské," Pousměje se na mně. "Tyhle jména znám, ale neumím k nim přiřadit obličeje," zamyslí se.
Ještě chvíli si povídáme, ale pak se z reproduktoru ozve: "Posádka letu AA 3676 se ihned dostaví k bráně 6 a připraví se v letadle na přijetí pasažérů na palubu." "Tak jdeme na to, kolegové," zvedne se Jessica z pohodlného křesílka. A spolu i se stewardy, kteří čekali jako my na let do Německa.
V půl šesté jsme už měli všechny cestující na svém místě. Dali jsme jim všechny informace týkající se jejich bezpečí, instrukce v případě havárie a další a další nezbytné pokyny během letu. "Tak jim řekni, že můžeme," pobídne mě Logan, abych popadla sluchátko telefonu.
13.1. 2014
"Tak teď máme chvilku jenom pro sebe, teď když usnuli," zajde Jess za námi za závěs. Jsou dvě hodiny. "Nějací byli celkem otravní, ale dalo se to vydržet. V turistické třídě je to asi horší. Co?" podívá se na mě Logan "Spíš si stěžovali na nedostatek místa a pohodlí. Taky tam bylo víc těch, kteří trpěli nevolnostmi." Najednou zazvoní palubní telefon. "Co se proboha děje? Nikdy takhle v noci nevolají," podiví se Jess, ale i tak se zvedne a natáhne ruku po telefonu. Když telefon vrátí na své místo, řekne: "Máme jim udělat silný kafe, za chvíli jsou tady." Nic jsem neodpověděla a rovnou jsem šla kafe udělat. Přibližně po pěti minutách se otevřeli dveře od pilotní kabiny a k nám se přidali dva piloti. Jeden z nich byl můj taťka a ten druhý byl asi pětatřicetiletý Max. Je ženatý, ale má poměr právě s mojí sestrou. Vůbec netuším, kde se seznámili, když ona létá expresy a on mezinárodní. Ale nejspíš v baru. Táta o tom neví. Jsou docela dobří kamarádi a rozumí si spolu. Táta se na mně usměje a pohladí mě po rameni, Max se také usměje. Nic proti němu nemám, je fajn. Až na to, že je nevěrný své ženě, se kterou má malou dceru. Úsměv jim oběma oplatím. "Tak jak vám to jde?" zeptá se Max. "Tyhle jsou v pohodě. Sledují filmy, poslouchají hudbu a občas si nás zavolají, když nevědí, jak nastavit sedačku na spaní. Jeden pán chtěl alkohol, tak se trošku opil, byl veselejší, ale usnul jako první," poreferovala jim Jess a my s Loganem jsme jenom přikyvovali.
Jsou tři hodiny odpoledne a já jsem se konečně dostala na hotelový pokoj. Před chvílí jsem si zavolala o oběd na pokoj. Mám hlad jako vlk. Na cestě nikdy moc nejím. Nemám tam vůbec hlad ani chuť na nic. Při dlouhých letech si dám nějakou sušenku, kterou podáváme ke kávě, ale to je tak všechno. Ani si nebudu vybalovat, když zítra zase letím. Budu tady na jednu noc. Jenom si dám do koupelny kosmetické a hygienické potřeby. Rychle se převléknu do džínů a šedého trička s krátkým rukávem. Za okny sice vládne zima a než jsme přistávali začalo hustě sněžit, v mém hotelovém apartmá je příjemně teplo. Je vypnuta klimatizace a zapnuto topení. Až se nasnídám skočím si ještě do sprchy. Zapnu si televizi. Naštěstí tady mají satelit, takže si pustím nějaký francouzský film. Neznám ho, ale jdou teprve počáteční titulky, takže film začal před pár okamžiky. Sednu si na pohovku a nahnu se k notebooku, který jsem si tam připravila. Podívám se na počasí v Německu. Sníh, vítr. Takže dnešek strávím v hotelu. Na dveře zaklepe poslíček, který mi na vozíčku přiveze velký talíř, na kterém je můj oběd. Dám mu dýško a jdu se najíst. Přinesl mi i objednané pití. Vodu, pomerančový džus a capuccino. Pustila jsem se do toho jako bych týden nejedla.
Po obědě položím talíř zase na vozíček, odvezu ho před pokoj, aby si to pak mohl vyzvednout. Vypnu televizi i počítač, jdu do vedlejšího pokoje, tam se svléknu do spodního prádla, nastavím si budíka a během pěti minut usnu. Ani jsem neměla čas přemýšlet o mém prvním letu v první třídě.
Vzbudím se přesně na večeři. Zase se obleču a odejdu do restaurace. Tam sedí Logan s nějakým stewardem. Nebudu je rušit a sednu si sama ke stolu. Jen co si sednu na židli, ve dveřích se objeví Lorraine, Letuška, která se mnou poletí do Los Angeles. Jak jí uvidím, tak jí zamávám a naznačím jí, aby si šla sednout ke mně. Usměje se na mně a vydá se směrem ke stolu. "Ahoj, kdy jste přiletěli?" sedne si na židli naproti mně. "Přesně na čas. Ve třičvrtě na jednu. Potom jsem se naobědvala a šla spát. Co jsi tady ty tři dny dělala, prosím tě. V tomhle počasí bych tady nechtěla být," zeptám se. "Mám tady přítele. Takže to uteklo až moc rychle. Ale zase sem létám poměrně často. A počasí se dá srovnat s tím v New Yorku." Přijde k nám číšník a my si objednáme. Já si dám kuřecí steak a řecký salát a Lorraine lososa s pečenými bramborami.
Na večeři jsme nakonec zůstali asi dvě hodiny. Povídali jsme si o letu, o New Yorku, o světě a o dovolené, která nás čeká obě v srpnu. Ona letí s přítelem do Mexika a já jako každý rok do Venezuely. Než jsme odešli, objednaly jsme si ještě skleničku bílého vína a odešly každá do svého pokoje.
Před spaním jsem si dala ještě horkou sprchu, umyla si vlasy a v posteli jsem usnula stejně rychle jako odpoledne.

14.1.2014
Ráno jsem vstala už v sedm. Na snídani jsem se potkala s Lorraine. Nasnídaly jsme se společně a dohodly se, že se sejdeme v půl deváté v hale a pojedeme společně na letiště. Zabalila jsem si věci, které jsem včera vytáhla a šla se ještě na tu půl hodinu koukat na německý romantický film, kterému jsem rozuměla opravdu málo. Ale na satelitu bych hledala nejméně tu půl hodinu, na co budu vůbec koukat.
Před budovou si sedneme do předem objednaného taxíku.
Před letištní halou je nějak moc lidí. "Zase nějaká celebrita," povzdechne si Lorraine. "Snad nepoletí s námi. Jinak budeme mít problém odhánět od první třídy ty z turistický," vzpomenu si na jeden let z Los Angeles do Evropy jednoho slavného herce. Měli jsme problém udržet pár lidí dál od první třídy. Bohužel jsme vystoupily u stejného terminálu a musíme se přes ně nějak dostat. "Pardon, pusťte nás," křičely jsem s Lorraine okolo sebe. Nikdo nás, ale neslyší, nebo spíš nechce slyšet. Jenom pár holek se na nás podívalo, ale že by je to nějak rozhodilo, to se říct nedá. Nějací velcí chlápci nechali svoje celebrity tam, kam se fanynky nedostaly a udělali mezi nimi místo, aby jsme mohli s kolegyní projít. "Díky," prošly jsme okolo něho a šli rychle. Sice jsme se převlékly už na hotelu, ale musíme se odbavit, jít pro letový plán, odevzdat to, co je potřeba a potom jít do salónku pro první třídu.
U přepážky se dozvíme, že letadlo tady sice je, ale má technické problémy a nebude moct odstartovat v určený čas. No super. To znamená, že budeme mít na palubě opilé cestující. Když nemají co dělat, tak chlastají. "Takže v kolik budeme odlétat?" zeptám se. "Měli by jste mít tříhodinové zpoždění. Podle toho, co jsem slyšela, jako poslední informaci," řekne nám sympatická letuška, která nyní pracuje za přepážkou. Už jsem to dala na tabuli. "No to snad ne. To si snad dělají prdel, ne?" uslyším kousek za sebou. Otočím se za hlasem. "Tak to je naposledy, co s nimi letím." "Tome, uklidni se, jsou tady lidi. Každý se na tebe dívá," někdo se snaží toho chlápka uklidnit. Ten dotyčný má strniště, je vysoký a zahalený v několika vrstvách oblečení. Je to jeden z těch, které jsme potkaly u vchodu. "Nedočkavec," poznamená Lorraine. Jdeme do baru, kde už na nás čeká táta. Na pozdrav mi dá pusu a s Lorraine si podá ruku. Bavíme se o zpoždění našeho letadla. Zřejmě měli podezření na poškození jednoho motoru.
Po půl hodině přichází poslíček, který nese obálku. Taťka ji otevře a začte se do papírku. "Musí přistavit nové letadlo, ten motor měl poruchu. Místo 737 poletíme 777," oznámí nám. Pro nás to nebude taková změna. První třída vypadá skoro všude stejně. Byla jsem teď, ale docela nervózní z toho muže, jak vykřikoval na letišti. Snad nepoletí s námi.

Beatriz F.

Poznámka: Tak a máte ho tady...Smějící se Dočkali jste se, užívejte si ho a příští díl poznáte, jaký skutečně je...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 31. července 2011 v 15:08 | Reagovat

Úžasný diel :) Ach jo...to by nebol Tom keby sa večne nerozčuľoval :D:D:D

2 Dee Dee | Web | 31. července 2011 v 22:47 | Reagovat

Jůůůůů Tomík už je na scéně :DDD a je pěkně nervozní :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama