Láska nebeská 3

28. července 2011 v 2:34 | Beatriz |  Láska nebeská
Nějak jsem se do toho psaní dala. Snad si tenhle díl užijete...


Když vyndám ohřáté, tedy spíše rozmražené jídlo z mikrovlnky, jdu si s ním sednout na gauč. Podívám se na brambory s kouskem mrtvého masa a dušenou zeleninou. "Většího zoufalce neznám," řeknu si pro sebe. Zapnu na ovladači play a tím se spustí první půjčený film. Předpokládám, že na druhý film se už nestihnu kouknout. Diva se ze spaní protáhne, mírně zavrní, ale spí dál. Na ní bych málem zapomněla. Musím zavolat Audrey. Slečna, která navštěvuje střední školu a vydělává si tím, že hlídá kočky. Nic velkého. Nakrmit, dát vodu, chvilku si pohrát, vyčistit záchůdek a potom se jen vytratit. Člověk si řekne, že práce nic moc, ale pro někoho jako jsem já, věčně mimo domov, je to jako dar z nebe. Na peníze si u mně také stěžovat nemůže a jestli je takových zoufalců, co si po rozchodu s přítelem pořídí kočku, tak se nemá zase tak špatně. Bydlí v Queensu, ale jen co odmaturuje, tak chce jít na univerzitu. Ráda by byla veterinářka. Co já bez ní budu dělat? Teď je v druhém ročníku, takže se ještě nemusím tolik obávat, ale co za dva roky!?
"Ano?" ozve se v telefonu její hlas. "Ahoj Audrey, máš na příštích pár dní něco na práci?" "Ahoj Mel, sice se musím učit na pár testů, ale jestli potřebuješ pohlídat Divu, tak s tím nemám problém." "Ještě dnes odlétám, tak jestli by jsi zítra ke mně nezaskočila a postarala se o ní." "Dobře. Klíč mám u sebe, tak tam skočím." "Dobře, peníze ti nechám, tam kde vždy" "Fajn, užij jsi to. Já se ti o ní postarám," rozloučíme se a já se vrátím zpět kde sledování filmu. A jedení toho blafu, co jsem si "ukuchtila." Taky jsem se nemohla někde stavit? Třeba pro pizzu, nebo cokoliv.
14:45
Tak ten druhý film jsem opravdu nestihla. Už před dvěma minutami bylo pozdě na to, abych vyjela. Začínám panikařit. Rychle popadnu kufr. Ještě rychle zkontrolovat doklady. Tak snad mám všechno. Nastoupím do výtahu, a když už jsem dole a dávám si kufřík a příruční zavazadlo do kufru auta, tak najednou: "Doprdele!" To se opravdu může stát jenom mně. Ty peníze pro Audrey. No co, musím se vrátit.
V garážích si ještě vzpomenu, že jsem si zapomněla sponky a gumičku do vlasů, ale to neřeším. Nemám na to čas. Ještě se stavím u mamky. Ta tam určitě něco má.
Na letišti
I se zavazadly běžím k mamce. Zaklepu na její obrovské dveře. "Dále!" ozve se za zavřenými dveřmi. "Ahoj," pozdravím, když strčím svou blonďatou hlavu do dveří. Vidím, že není sama. "Rosie? Co tady děláš?" podívám se na svou sestru, která sedí u oválného stolu na jedné z konferenčních židlí a rozhodně se netváří přátelsky. "Jen tak se poflakuju. To ty neznáš. Většinou to dělají ty, kteří nejsou v první třídě. Mám let do Bostonu. To je let na dvě hodiny. Asi nejsem dost chytrá na let třeba do Los Angeles jako někdo. Zřejmě si máma myslí, že neumím anglicky," odvětí nepříjemným a ironickým tónem a zle se podívá na mamku. Že já se vůbec na něco ptala. "Že jsi se ani nepochlubila, že jsi v první třídě. Docela jsem se divila, vždycky jsi volala, když se ti povedla sebemenší blbost," pokračuje ve svém proslovu. Mamka už ani nemá sílu ji nějak odporovat. Rosie nic slyšet nechce. Jenom si mele stále svou. "Lanie? Pojď sem," stojí u velké prosklené zdi s výhledem přímo na ranvej. Natáhne ke mně ruku a já se jí chytnu. "To letadlo támhle čeká na tebe," pošeptá mi do ucha, aby ještě víc nerozdráždila Rosalí. "Zvládneš to. Vím to." Otočím se k ní a obejmu jí. "Děkuju mami," pošeptám jí do ucha. "Ještě se rozbrečte," poznamená si pro sebe Rose. Odtáhnu se od mamky. Zase někdo zaklepe. "Dále," odpoví mamka. Do dveří vejde taťka, už oblečený do uniformy. Opravdu mu to v ní sluší. "Rodinná schůze?" zasměje se. "Ne, jenom Rosie si přišla postěžovat, že Lanie je v první třídě a ona ne," informuje taťku o situaci. "Tak hele slečno, až budeš umět alespoň z poloviny tolik, co umí Lanie a naučíš se ještě jeden jazyk navíc, kromě tvých mateřských, možná pak tvoje maminka bude uvažovat o tom, aby jsi se dostala do první třídy. Zatím to neumíš, tak můžeš být ráda i za ty lety na východním pobřeží. Koukal jsem na tvoje testy a nemůžu pochopit, opravdu nemůžu pochopit, jak může někdo napsat, že když uvidíš na palubě letadla podezřelý balíček, že toho komu to patří přivážeš k sedačce," začne na Rosie zvyšovat hlas, ta se urazí a odejde. Samozřejmě nezapomene bouchnout dveřmi.
"Tak co, těšíš se?" chytí mě táta jednou rukou kolem ramen. "Moc se těším, ale nebylo to trochu moc?" narážím na to, jak vyjel na Rosie. Udělá na mně psí oči ať mu to nepřipomínám.
"Mami, nemáš tady nějaké sponky a gumičky. Zapomněla jsem na ně a potom už jsem neměla čas se vracet." "Něco tady mám," otevře jeden šuplík ve svém stole, "Nejsou to ty, co jsi si je tady minule zapomněla?" ukáže mi je. Sáhnu po nich. "Jo, to jsou ony." "Uděláš si to sama, nebo ti mám pomoct," zeptá se, ale už očekává odpověď, takže se zvedne, vezme si hřeben a udělá mi perfektní drdol. "Musím se to naučit s těmi krátšími vlasy," řeknu a chci si sáhnout do vlasů. Mamka mě, ale přes ruku jemně plácne a řekne: "Nesahej, ještě jdu pro lak."
Dvě hodiny před odletem jdu do šatny pro letušky. Tam už je Jessica a piluje si nehty. "Nazdar posilo," křikne, když mě spatří a už mi mává, abych šla za ní. Tedy za nimi, není tam sama. Ještě tam je jeden steward, Logan. Znám ho pouze od vidění, ale již na první pohled to je homosexuál. "Já už myslela, že nás jen tak necháš uletět bez tebe. Tak dovol, abych tě přivítala, jménem mně a Logana mezi námi prvňáčky. Snad se ti s náma bude lítat dobře. Lidi tam nahoře jsou občas k nevydržení, ale my jsme ti nejlepší, proto to děláme. Pít alkohol bohužel nemůžeme, proto tě musíme přivítat dětským šampáněm." Dlouhý, vyčerpávající projev mě celkem rozesmál a dodal mi sebejistotu. "Moc děkuju," obejmu je oba zároveň. "Tak se rychle obleč. Musíme pro seznam cestujících a taky se musíme předvést před lidmi v hale. To miluju, ty jejich pohledy," zasní se.

Beatriz F.

Poznámka: Tak jak už jsem psala v předchozím díle, Toma jste se ještě nedočkali... I já doufám, že už se brzo objeví, v pátém díle už by měl být na sto procent, moc se na něj, ale netěšte...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 28. července 2011 v 20:26 | Reagovat

Krása :) Teším sa na pokračko :D
A čo sa týka Toma...ten tam vleze v "najnevhodnejšiu" chvíľu :D:D

2 Dee Dee | Web | 28. července 2011 v 22:59 | Reagovat

zae moc pěknej dilek :D

3 Lucik Lucik | Web | 29. července 2011 v 0:48 | Reagovat

moc pekny blog i dess :-)

4 Bea Bea | Web | 29. července 2011 v 8:09 | Reagovat

Dess bohužel, nebo bohudík není moje práce :-D Já na grafiku moc nejsem, tohle je přednastavený z blog.cz

[3]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama