Láska nebeská 1

26. července 2011 v 8:36 | Beatriz |  Láska nebeská
Tak jste se dočkali. Snad se bude líbit.

11.ledna 2014
"Mami, copak jsi potřebovala?" zeptám se svojí mamky s exotickým jménem Raquél Teresa García Peréz, s ebenovými vlasy a hnědýma očima. Zkrátka moje krásná maminka z Venezuely a navíc ředitelka American Airlines. "Lanie, jak dlouho toužíš po tom, dostat se do první třídy?" zeptá se mile. "Od té doby, co jsem pochopila, že v první třídě je to lepší," zazubím se na ni. Vůbec nechápu, co mi tím chce naznačit. "Takže přibližně od svých šesti let," doplním. "Gratuluji ti, právě jsi se stala letuškou první třídy," postaví se a podá mi ruku. "Cože?" Nevěřím svým uším. Začnu se usmívat. Po chvilce se ale zarazím. "Počkej, ale co Rosie? Víš vůbec jak dlouho si přeje být v první třídě?" "Rosie nemá dostatečné schopnosti na to být v první třídě. Její testy dopadli tak, že může být ráda, že je stále ještě letuška," řekne máma poměrně rozčíleně, poté se, ale uklidní a pokračuje: "Lanie, ty jsi jediná o kom teď mohu s přesvědčením říct, že se hodí do první třídy," obejde svůj velký stůl, sedne si na jeho hranu a pohladí mě po vlasech. "Bude na mně naštvaná," podívám se jí ztrápeně do očí. "Ale to přeci není tvoje vina," chlácholí mne. Usměji se na ní. "Tak běž shodit tu uniformu a zajdi si pro novou. Už tam na tebe čeká. Velikost 34." "Už mám první let?" Zeptám se nedočkavě. "Poletíš s tátou do Evropy, tam to otočíte a letíte do L.A," podá mi letový plán. "Do Berlína?" Podívám se na ni zkroušeně, protože německy umím jen pár slov. "Neboj, ve většině nemusíš mluvit německy. Uvítáš je tak, jak jsi byla zvyklá v turistické třídě a pak můžeš komunikovat pouze v angličtině. Letí s tebou Jessica a ta umí perfektně německy. Když bude potřeba, tak ti poradí. Jess, ale v Německu vystupuje a čeká na jiný let. Ty to zvládneš." "Takže zítra poletím do Berlína s mezipřistáním ve Frankfurtu, tam mám dvanáct hodin pauzu a poté s mezipřistáním v NYC poletím do Los Angeles," povídám si sama pro sebe. "Přesně tak." "Tak dobře," řeknu a zvednu se ze židle, jdu pomalu ke dveřím, ale vzpomenu si na svoji kočku. "Půjdeš mi pak nakrmit Divu?" Otočím se na ni. "Ráda bych Lanie, ale nemůžu, bydlíš na druhém konci Manhattanu a já ještě musím stihnout návštěvní hodiny v nemocnici, abych se dostala k babičce," řekne omluvně. "Nevadí, zavolám chův.," Jen pro vysvětlení, moje kočka má občasnou chůvu, pro dobu, kdy jsem dlouho pryč, což je podstatně často. "Stav se u babičky, jestli můžeš." Jen kývnu a jdu na parkoviště u letiště ke svému autu. Porsche Cayenne, dárek k 21. narozeninám. Ještě se stavím za babičkou. Jestli jdu za babičkou, tak musím koupit květiny a nějaké ovoce. Babička je rodilá Venezuelanka, miluje exotické ovoce a lilie.
Během čtyřiceti pěti minut se zastavím u jednoho stánku s květinami a poté ještě u tržiště s ovocem. Koupím dvě manga, pár banánů a nějaké pomeranče. Jen o pár minutek později dojedu k nemocnici, zaparkuji v podzemní garáži a jdu k informacím. Sedí tam milá hnědovlasá sestřička. "Dobrý den, jdu za paní Peréz Martín," oznámím jí a mile se na ni usměji. "Dobrý den, a křestní jméno?" "Mercedes Gloria." "Pokoj 629, šesté patro," řekne po té, co se podívá do počítače. Poděkuji jí a jdu k výtahu.
Vyjdu z výtahu a podívám se na ukazatele. "Potřebujete pomoci?" zeptá se mě pohledný doktor. "Hledám pokoj 629." "To je támhle," ukáže doprava. "Děkuji." Vydám se tím směrem, který mi ukázal, poměrně rychle najdu ty pravé dveře a zaklepu na ně. Po vyzvání vejdu dovnitř. Na posteli leží dáma se šedými vlasy a mírnými vráskami po operaci kolene. "Ahoj babi," pozdravím ji a jdu si sednout na plastovou židli, která stojí u její postele. "Lanie, konečně jsi se také ukázala," pokárá mě. "Promiň. Byla jsem teď poměrně často v letadle," omlouvám se. "Já přeci vím, dělám si z tebe srandu. Tvá matka už mě informovala." "Dneska mě přesunula do první třídy. Věřila bys tomu?" Musím se pochlubit. "A víš, že věřila. Vím, že jsi šikovná, vždycky jsem to věděla." "Nemáš vázu? Přinesla jsem ti lilie, bílé, tvoje oblíbené." "Zavolám sestřičku," řekne a vezme do ruky sluchátko bezdrátového telefonu. Nadiktuje sestře své požadavky a ta po chvíli přiběhne s nádobou na květiny a natočí do ni vodu z kohoutku. Zeptá se jestli něco nechceme, ale po záporné odpovědi odejde. U babičky strávím asi ještě hodinu, ale už je přeci jen pět hodin a já si potřebuji na zítřek zabalit a trochu se psychicky připravit. Už se nemohu dočkat. Bude to paráda.
"Divo!" Zavolám na svou kočku do prostorného bytu na 5th Avenue. Kočka hned přiběhne a začne se mi plést pod nohama, odložím si kabelku na skříňku v chodbě a jdu i s Divou v ruce do své šatny. Tam se převléknu do pohodlného oblečení, tedy do tepláků a tílka a nohy nechám vplout do teplých chlupatých pantoflíků. Jako kulisu pustím v ložnici televizi a jdu dát kočce trochu mlíka do kuchyně. Já sama si vezmu z mrazáku jahodovou zmrzlinu k tomu velkou lžíci a jdu si sednou zpět k sobě do šatny. Na zem si vyskládám několik věcí, které si s sebou budu brát, a protože je leden vezmu si větší kufr, který na sobě má stejně jako ten menší značku American Airlines. Kosmetiku nechám na zítřek, ale musím si připravit doklady. Cestovní pas, občanský průkaz, vízum nepotřebuji, zdravotní průkaz. Všechno mám.
Když dobalím poslední věci je už skoro deset hodin. Tohle mě opravdu nebaví. Zabalit, vybalit, vyprat, zabalit, vybalit, vyprat a tak pořád dokola. Vezmu kyblík zmrzliny a dám ho zpět do mrazáku, zajdu do koupelny a napustím si vanu horké vody s pěnou a nechám svítit pouze světla u zrcadla. Vezmu si z nočního stolečku svoji knihu a položím ji na stojánek na vaně. Poté už jen ponořím své tělo do horké vody a začtu se do knihy s erotickým podtextem. Miluji tyhle knihy, vždy mě u nich šimrá v podbříšku.
Z ložnice slyším zazvonění telefonu. S nechutí se, ale přeci jen zvednu z ještě stále horké a voňavé vany, lepší když to zvednu než, aby tady ten telefon zvonil dalších pár sekund. Obmotám kolem sebe sněhově bílou a jemnou osušku a rychle spěchám zvednout telefon. "O'Brian." "To je super, že mi to nová letuška první třídy zvedne. Já už myslela, že se ani nepochlubíš," zakřičí do telefonu moje sestřenice Leila. "Leilo, na mou obranu, ty jsi se taky dlouho neozvala. Moje výmluva je, že jsem často mimo New York," vyčtu jí ze srandy, sednu si na postel a opřu se o pelest. "Já vím sestřenko, ale znáš to, škola, přítel." "Tak zrovna tyhle dvě věci už mi dlouho nic neříkají, promiň." "To mi snad chceš říct, že od té doby, co jsi se rozešla s Masonem, nic nebylo, s nikým. Jako fakt nic?" zeptá se zvědavě. "Fakt nic. Člověk by řekl, že v letadle se někdo objeví. Nějaký hezký mužský, ale opravdu nic," postěžuji si. "A teď v první třídě už ani nikoho nečekej, protože co já vím, tak v první třídě létají pouze samí trotlové. Nafoukaná paka, která se nad tebou budou pouze povyšovat," varuje mě. "A co ty o tom prosím tě tak víš, když jsi v životě první třídou neletěla?" vysmívám se jí. "Ale dokážu si to představit. Lidé, kteří mají peníze na první třídu, se nikdy nebudou k normálním lidem chovat jako k rovnocenným." "Beru tě na vědomí, ale nemusíš mi kazit představy o tom, jak se ke mně budou lidé tam nahoře chovat." "Já ti slibuji Mel, že až se vrátíš, tak tě vezmu do nějakého baru a najdeme ti normálního chlapa do nepohody, který se srovná s tím tvým povoláním." "Ale ne, že to potom na poslední chvíli zrušíš, jak to ty děláš s radostí." "Neboj se, budu se snažit si na tebe udělat čas a pak konečně pokecáme tváří v tvář. Žádné telefonování v půl jedenácté." "Půl jedenácté?" Zarazím se a podívám se na hodiny. Opravdu je půl jedenácté. Zděsím se, protože mám být sice na letišti až ve čtyři hodiny, ale ještě předtím jsem si chtěla zajít do knihovny a vypůjčit si pár knih, když odlétám takhle pozdě, ale také jsem si chtěla déle pospat, jelikož poté už budu stále na nohou. "Musíš končit, viď?" zeptá se Leila a já i přes telefon slyším, že se mírně usmála. "Bohužel, ale nezapomeň na to, co jsi mi slíbila." "Neboj se a zkus to tam s těma bohatejma lidičkama zítra vydržet, jo?" "Neboj, já zvládnu všechno a nějací spratci s penězma po kapsách mě nerozhází. Až se potkáme, tak ti všechno povyprávím," slíbím jí. Poté se už rychle rozloučíme, já si ještě v rychlosti vyčistím zuby, obléknu se do krátké a lehké košilky a s klapkou na očích a nastaveným budíkem se potápím do snů.

Beatriz F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tady?

ANO
NE

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 26. července 2011 v 13:26 | Reagovat

Krásne :) Som zvedavá na ďalší dielik :)

2 Bea Bea | Web | 26. července 2011 v 14:52 | Reagovat

Moc děkuju, budu se snažit abych nezklamala i při dalším dílu... :-)

3 Suzzy Suzzy | Web | 26. července 2011 v 19:48 | Reagovat

Začátek vypadá zajímavě. Počkám si na dašlí dílek a uvidíme :)

4 Bea Bea | Web | 26. července 2011 v 21:40 | Reagovat

Děkuju, něco se začne dít o trošku později. :-) Ještě přesně nevím v jakém díle. Ale rozhodně to nebude taková nuda jako teď... :-D

5 Dee Dee | Web | 26. července 2011 v 23:02 | Reagovat

Jůůůů hned mě to chytlo..:D:D exotický jmena, New York, 5tá avenue :D:D akorát Tomík tam chybí :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama